Technická sekce / Operační sekce
Z ThetaWiki
Obsah |
[editovat] LCARS Menu System
Počítače v naší době mají hlasový i manuální přístup. Běží pod tzv. LCARSem. Ale počítače rozebírat nebudeme, takže se dostáváme k jejich systému a tím je zmiňovaný LCARS.
LCARS je zkratka pro „Library Computer Access and Retrieval System“. Je to operační systém – interface – na všech lodích Federace. Využívá ho Hlavní počítač, Turbovýtahy, Replikátory, Holopaluby, Konzole, přístupové Panely a hlavně Databáze. LCARS se ale nepoužívá jenom na lodích, jak už vyplývá i z tak mála informací, je to interface, jakýsi operační sytém pro všechnu Federační technologii. LCARS je v určité formě i v PADDech (Personal Access Display Device).
LCARS je tedy nejpoužívanější systém. Denně se sním setkávají lidé (i ostatní humanoidé) nejrůznějších postavení. Jak kapitáni, poručíci, praporčíci tak běžní lidé při replikováni potravy, v sonických sprchách…..a kdekoliv jinde (aniž si to uvědomujeme).
LCARS interface je pomyslně rozdělen na 2 typy, jak už bylo řečeno. Podporuje manuální a hlasové ovládání. LCARS tudíž můžete ovládat jak svým hlasem tak manuálně na přístupovém displeji nebo konzoli. LCARS jak tomu již u technologií i jejich systémů bývá, tady nebyl pořád. Objevil se až kolem roku 2350.
[editovat] Holosimulátory
Způsoby tvorby simulace
- Možnost vytvoření zdánlivě neohraničené scény
- Hologramy mohou být jednoduše promítnuty do prostoru a setrvají tam jako obrazy až do doby, kdy se zůčastní nějaké interkce
- Hologramy mohou pomocí silových polí simulovat jednoduché předměty
- Hologramy mohou být za pomoci replikátorů přeměněny na skutečné předměty ty jsou až na potravu a drobnosti z holopaluby běžně odnášeně stabilní jen na holopalubě
- Pokud se změní podmínky simulace simulátor upraví podstatu předmětu tak, aby byl co nejjednoduší a zárověň věrohodný (Příklad: Vidím v dáli dům: obraz je promítnut na stěnu. Půjdu k němu: Obraz se promítne do prostoru (vytvoří se hologram). Sáhnu na kliku: silové pole. Vytáhnu láhev z lednice: simulace hmoty. Vypiji ji: replikace)
Pokud něco na holopalubě zapomenete je to po skončení programu dematerializováno (i když to z ní původně nepochází).
Bezpečnostní protokol
Simulátor je schopen zabránit úmrtí a poranění od zbraní a od jiných předem očekávaných nebezpečí, nikoliv však poraněním a nehodám způsobeným vlastní blbostí (zakopnutí, spadnutí do vody). Bezpečnostní protokol se dá vypnout.
Možnosti simulátoru Pokud se v simulátoru někdo pohybuje a dojde ve skutečnosti ke stěně je pomocí silových paprsků přesunut zpět. Zároveň s ním se posune i okolí. Vzhledem k tomu, že simulátor umí měnit gravitaci ve všech směrech dotyčná osoba to ani nepozná. Simulátory nemusejí být jen veliké holopaluby, existují i malé jednomístné, které mohou být vzájemně propojeny. Příkladem je holosuit v Quarkově baru na DS9.
Na lodích třídy Intrepid je použita zcela nová metoda vytváření dynamické simulace pevných objektů. Využívá jednotlivých segmentů objektu, které jako celek vytvoří celý objekt
[editovat] Stavy a poplachy na lodích HF
Zelený stupeň
Standardní letový režim. Vyžaduje přítomnost jen minimálního počtu důstojníků na můstku, standradně CO nebo, FO, NAV, OPS a ještě jednoho důstojníka podle aktuální potřeby. Ostatní se věnují úkolům souvisejícím s misí
Štíty jsou dole, zbraně nenabity, opravářské čety ve strandardní služby, posádky mimo službu má volno. Je to standardní operační mód.
Tyrkysový stupeň
Tento stupeň je k vidění na lodích třídy Prometheus, kde indikuje autoseparační procedury (multi-vektorový útočný mód)
Bílý stupeň
Používá se ve zdravotnické sekci v případě akutní zdravotnické nouze, automatická aktivace EMH a poplach pro zdravotnický personál.
Šedý stupeň
Všechny nedůležité systémy vypnuty, zbraně vypnuty, EMH vypnut. Všechna světla ztlumená, podpora života na minimu. Energie přesměrována ze záložních zdrojů a rezerv.
Modrý stupeň
Posádka na místech určených pro pobyt v průběhu přistávací procedury, lékařské týmy v pohotovosti. Atmosferické trysky aktivovány, plasma z warp pohonu vypuštěna, přistávací vzpěry vysunuty, max. energie do inreciálních tlumičů, impulz a warp vypnut, phasery vypnuty, torpedomety nenabity a vypnuty, transportéry v pohotovosti.
Žlutý stupeň
Nejčastěji používán jako příprava na očekávanou krizovou situaci, platí na celé lodi a upozorňuje personál, že může přijít rudý poplach. Při žlutém poplachu se provádí automaticky diagnostika 4. stupně pro všechny lodní systémy kromě záchranných modulů a podpory života, pro ty stačí diagnostika 5. stupně. Navíc u jakékoli komponenty, která vykazuje sebemenší odchylku od tolerance, se provádí další diagnostika 4. stupně. Kromě toho se odstavují všechny systémy, které by v krizové situaci mohly zvýšit riziko úrazu posádky či poškození lodě. Pokud si velicí důstojník výslovně nevyžádá tichý žlutý poplach, je nutno vypnout také všechny systémy aktivit pro volný čas (holodecky atd.)
štíty jsou vztyčeny, phasery nenabity, torpéda nenabity, provádí se automaticky nepřerušovaný senzorový průkzum oblasti, EMH je v aktivován a opravářské čety jsou v pohotovosti.
Rudý stupeň
Vyhlašuje se v nouzové situaci, kdy může dojít k poskození lodě či ohrožení posádky nebo v případě, že taková situace hrozí, a samozřejmě v bojové situaci. V této situaci je všechno kontrolováno a poté znovu dvakrát překontrolováno, neboť se může stát cokoli.
Štíty jsou vztyčeny, zbraně nabity, posádky na bojových stanovištích v neustálé plné bojové pohotovosti, zdravotnické týmy a opravářské čety jsou připraveny bezpostředně zasáhnout.
[editovat] Maskovací systémy
Maskovací zařízení je generátor energetického pole, které číní objekt okem a většinou senzorů neviditelným. To je zajištěno ohýbáním parsků a gravitací tak, že objekt je průhledný. Maskování vyžaduje přesné vyrovnání emisí z hypermotorů, elektromagnetických signálů, umělé gravitace a dalších polí, tak aby obtékaly loď subprostorem nadsvětelnou rychlostí. Warppole je konstruováno tak, aby emise z warpmotorů byly vyvážené (to se však dělá i u nemaskovaných plavidel protože to zvětšuje jejich výkon) a ve fázi s maskovacím zařízením. Pokud je některý z kontrolorů poškozen, vznikají polarizovaná pole, která usnadňují zaměření maskované lodi, ale ne pokud se pohybuje subprostorem, protože tam je to kvůli její velké rychlosti velmi obtížné. Jádra maskování rozptylují veškeré EM radiace a jiné emise vydávané lodí i posádkou. Vyřešeno je to remodulací energetické signatury, tak, aby vypadala jako energetické pozadí. S přibívající energií, kterou je potřeba zamaskovat se energie k tomu potřebná blíží energii maskované, a maskování celého EM spektra, by tedy bylo velmi energeticky náročné. Naštěstí je to nutné jen, když je nepřítel v blízkosti, jinak stačí maskovat jen frekvence zachytitelné dálkovými senzory. A ještě je tu jeden úkol: Udržet nulovou gravitaci mezi lodí a maskovacím polem, aby nedocházelo k detekovatelným interferencím.
Maskovací generátory vytvářejí koherentní gravitační pole, které deformuje okolní prostor, takže okolní energie obtéká loď subprostorem nadsvětelnou rychlostí a vytváří dojem, že nikdy neopustila svůj původní směr. Vytvářeno je i asymetrické subprostorové pole podobně jako u warpu, ale toto je navíc vícevrstvé a "peristaltika" tohoto pole urychloje uzavřenou energii na FTL rychlost. Tím je kompenzována vzdálenost, kterou musí energie urazit kolem lodi a navíc je tím kompenzován i případný modrý čí rudý posuv a Dopplerův efekt. Cívky maskovacího generátoru jsou ovládány speciálně navrženými dedikovanýmí počítči, které jsou určeny pouze pro udržení maskování. Tyto extrémě rychlé computery musí zpracovávat obrovské databáze a zvládnout obrovské množství komplexních matematických operací, aby vytvořily odpovídající rozptylový vzor. Vstupní data jsou získávána množstvím refraktometrů, které jsou umístěny na povrchu lodi, čím víc jich je tím efektivnějšího rozptylového vzoru lze dosáhnout. Jediným limitujícím faktorem je rychlost počítačů, které jej vytvářejí v reálném čase, aby maskoval loď efektivně.Všechny generátory všech cívek jsou napájeny plasmou přímo z jádra a všechny cívky musejí mít stejnou frekvenci energie, to zajišťuje plasmový zásobník. Pokud by energie nebyla stejná, bylo by maskovací pole jednoduše poškoditelné ionickým pulsem.
Známy jsou dva druhy rozptylových vzorů:
Sférické maskování Sférický vzorec je vytvářen v konstantní vzdálenosti od zdroje gravitonové polarity, vzdálenost je možno nastavit tak velkou, jak velkou ji zvládne energrtický zdoj lodi, za ní pak již pole choticky kolísá a tvoří silné gravitační vlny. Sférické maskování je určeno převážně pro warpový let, proptože maskuje i warppole lodi. U některých rozptylových vzorů způsobuje pozorovatelné poruchy ve viditelném spektru. To je způsobeno, tím, že se pole chová jako čočka a někde svězlo rozmazává, jinde zaostřuje. Tento efekt je patrný zvláště při zapínání a vypínání pole.
Mapované maskování Pole je vytvářeno v konstantní vzdálenosti od povrchu plavidla (u dobře vyladěných lodí i méně než 3mm). Je vytvářeno sérií emitorů na trupu lodi, které jsou spojeny s plasmovými cívkami generátoru. Potřeba je za warpu neproveditelná stálá počítačová kontrola. Toto maskování se též velmi pomalu zapíná a vypíná, což je způsobeno velkou komplexitou geometrie pole. Při vypínání se pole musí postupně zeslabovat, aby se zabránilo poškození generátoru. Pokud by pole bylo zapnuto v atmosféře, dostane se mezi pole a loď vzduch, který způsobí silné zvukové vibrace.
[editovat] Detekce maskovaných lodí
K detekci maskovaných lodí lze použít subprostorový senzor, síť gravitačních senzorů nebo tachyonovou detekční síť.
Subprostorové senzory
Subprostorové senzory slouží pro sledování subprostorového rádia, poruch subprostoru (indikují přítomnost warpmotorů) a subprostorových šokových vl, příliš malých na to, aby je zjistili normální senzory (indikují spontální kolaps warppole). Subprostorové retranslační stanice mohou být bez větších problémů přestavěny na takovéto senzory.
Síť gravitačních senzorů
Síť gravitačních senzorů má pouze částečný úspěch při detekci maskovaných lodí. Tato síť obsahuje citlivé mapovací scanery, které mapují gravitační síly v oblasti předpokládaného průletu maskované lodi. Pokud maskovací pole lodi nevytváří komplexní oblast nulové gravitace, je možno vysledovat změny v prostoru kolem lodi.
Tachyonová detekční síť
Soustava aktivních tachyonových paprsků použitá k detekci lodi prolétající skrz síť. Tyto paprsky jsou tvořeny dvojicí frekvencí, které jsou zkombinovány a výsladná frekvence odpovídá jejich součtu nebo rozdílu.
[editovat] Nevýhody maskování
Při aktivaci i deaktivaci zařízení dochází k vytváření gravitačních vln ovlivňujících i vnitřek lodi. I přes to, že se inerciální tlumiče pokusí toto vlnění ztlumit dochází k vlnění v látkách a tedy i v tělech posádky. Zvláště při ryclém vypínání může dojít k poškození nervové soustavy.
Maskovaná loď nemůže používat normální štíty. Důvodem je velká energetická zpotřeba maskování a to, že se maskování se štíty částečně ruší a tak, by štíty i maskování potřebovaly ještě více energie než normálně.
Není možno používat aktivní sensory a pro používání ostatních senzorů jsou v maskování specielně vytvořena okna. Nelze použít transportér.
[editovat] Střelba pod maskováním
Phasery nelze použít jelikož vytvářejí rapidní nadionový efekt, maskování, by změnilo úhel letu paprsku a jeho modulaci na modulaci pozadí a pak by zkolabovalo (pokusilo by se zamaskovat i střelu). Zvenčí se prostřílet dá, pokud jsou phasery nastaveny na sensorová okna.
V dobře vyladěném maskování je možno otevřít interferenční okno, kterým proletí fotonové torpédo aniž by bylo ovlivněno. Uzavření maskování po průletu fotonového torpéda je velmi komplexní operace a proto vzniká mezi jednotlivými výstřely prodleva závislá na rychlosti počítače. Interferenční okno vytváří plasmatická cívka o jiné mudulaci než ostatní, toho lze docílit jejím odpojením od generátoru.
[editovat] Warppole
Jeho geometrie musí být upravena tak, aby jej bylo možno zamaskovat. Interakce mezi maskováním a warppolem jsou dosti chaotické a vytvářejí kompresi subprostoru, pročež jsou subprostorové scanery efektivní při detekci maskovaných lodí.
[editovat] Navigační deflektor
Protože navigační deflektor vytváří velké EM i subprostorové radiace, nemůže být při součastné dostupnosti energetických zdrojů normálně používán. Proto se v parxi používají dvě varianty:
[editovat] Transportérová varianta
Transportér přemění mikrometeority na energiia ta je vedena kolem lodi a za ní opět materializována. Vzhledem k energetické náročnosti se tato varianta používá jen v blízkosti cizí lodi.
[editovat] Varianta s tažnými paprsky
Využívá tažné paprsky sladěné s maskováním, které mezihvězdný prach a plyn odrážejí. Tuto metodu nelze použít v blízkosti cizí lodi, protože by bylo možno maskovanou loď detekovat.
Dopplerův jev vzniká při posunu zdroje záření vůči pozorovateli a projevuje se změnou vlnové délky záření (do červena znamená prodloužení a do modra zkrácení vlnové délky) viditelného záření. Tohoto jevu se vyžívá již od 20. st. k určení pohybu vzdálených galaxií.
[editovat] Druhy senzorů
Vnitřní
Vnirřní senzory sledují prostředí uvnitř lodi. (Bakterie v atmosféře, počet osob, gravitaci, nebezpečné emise)
Dálkové
Dálkové senzory se používají na vzdálenosti desítek pc k hledání planet, lodí a anomálií
Vysokorozlišující
Mají velké rozlišení, ale relativně malý dosah. Hledají planety a zjišťují o nich informace (počet a druh obyvatel, třída), lodě (insignie, systémy, posádka) nebo anomálie (typ, síla, stav).
Subprostorové
Hledají anomálie v subprostoru a zachytávají z něj signály
[editovat] Transportéry
Transportér je zařízení sloužící pro takřka okamžitý přenos osob a objektů z jednoho místa na druhé. Transportér hmotu ať živou, či neživou dematerializuje (rozloží) a v této podobě energie ji snáze přenese na určené místo, kde se opět materializuje (vrátí do původní podoby).
[editovat] Princip
Nejprve je třeba, aby obsluha transportéru zaměřila požadované souřadnice. Následně je přepravovaný předmět nebo osoba neskenována. Po potvrzení na ovládacím panelu dochází k kompresy molekul do datového toku, který prochází přes vyrovnávací paměť transportéru, kde se nakrátko uloží a přepošle přes transportní emitory. Objekt je nakonec znovu složen na požadované místě.
[editovat] Biofiltr
V novějších verzích je implantován do transportéru biofiltr. Jedná se o podsystém transportéru navržený k prohlížení příchozího transportního paprsku před materializací. Slouží k odstranění potenciálně nebezpečných nemocí a virů, které systém zná a má uložené v paměti.
[editovat] Rušení a omezení
Bez zaměření objektu, který se má přenést nemůže být transport ani zahájen. Rušení může být přírodního charakteru tak uměle vytvořené pomocí inhibitoru transportu (rušička transportů). Lodě jsou chráněny proti neoprávněnému transportu štíty. Chce-li někdo něco transportovat na loď chráněnou štíty, musí se otevřít "okno" v štítovém systému, přesněji pronikne transportní paprsek na loď.
Některá rušení, většinou přírodní, lze překonat přeladěním frekvence, zvýšeným příkonem energie do transportéru nebo vysílání přez hlavní deflektor lodi.
[editovat] Pohonné systémy
[editovat] Warp pohon
Warp pohon je technologie, která umožňuje cestovat vesmírem na velkou vzdálenost za relativně malý čas, protože warp rychlost přesahuje rychlost světla. Tato technologie vytváří warp pole, čímž propustí loď do subprostoru. Warp pohon deformuje vesmír okolo lodi, proto neporušuje teorii relativity, i když loď cestuje nadsvětelnou rychlostí. Loď se totiž nepohybuje vůči warp bublině ve které se nachází, ale pohybuje se vůči zbytku vesmíru.
[editovat] Princip warp pohonu
Pro vytvoření warp pole je třeba velké množství energie, kterou federace získává reakcí hmoty a antihmoty, respektive deuteria a antideuteria v sadě dilithiových krystalů, ty nejsou ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli reaktivní s antihmotou a z této reakce vzejde plasma (elektro-plasma), která se dále rozvádí magnetickými cívkami přes rozvod plasmy (EPS) do vstřikovačů plasmy. Zde je vstřikována do warp cívek, které vytvoří stabilní warp pole.
Během 23. století používali dilithiové krystaly také Klingoni, ale v 24. století používají k potřebné reakci spíše tritium a antitritium než deuterium. Romulané používají obdobnou technologii, ale využívají uměle vytvořené kvantové singularity (černé díry).
[editovat] Historie Warp pohonu
Vývoj warp pohonu neprobíhal u všech civilizací ve stejnou dobu a některé civilizace ještě nemají warp pohon, taková civilizace se nazývá předwarpovou civilizací. Vulkánci měli warp již v pozemském 3. století, dávno před tím než ve 21. století, 5. 5. 2063 byl poprvé úspěšně testován na Zemi. Zefram Cochrane na předělané střele Titan V překonává warp rychlost a zapisuje se do dějin.
Později byl zahájen projekt vývoje NX lodí, na kterém se podílel i Cochrane a Henry Archer. Dále pak v roce 2151 byla vypuštěna Enterprise NX-01 první lidská loď s pohonem schopným dosáhnout warpu 5. Ironii osudu je její kapitán syn Henryho Archera, který se jmenuje Jonathan Archer.
O deset let později byly instalovány první warp systémy schopné dosáhnout warp 7. Ve 23. století byly lodě Federace schopny udržet warp 8 a probíhal také neúspěšný projekt trans-warp pohonu, kterým chtěla Hvězdná flotila nahradit warp pohon. V 29. století se využívá časový pohon.
[editovat] Impulzní pohon
Impulzní pohon je hnací systém používáný při podsvětelné rychlosti. Na federačních lodích je impulzní pohon v podstatě zvětšená fůzní raketa. Obvykle se skládá z fůzního reaktoru, akceleračního generátoru, soupravy hnacích cívek a vektorové přítlakové trysky řídící plasmové splodiny. Fůzní reakce generuje vysoce energickou plasmu. Tato plasma (elektorplasma) může být upotřebená pro impulzní pohon nebo může být odvedena skrz EPS energetickou rozvodnou sítí, přes EPS potrubí do další systémů. Zrychlená plasma prochází skrz hnací cívky, tím tvoří subprostorové pole, které zlepší hnací účinnek.
[editovat] Rychlosti
Původně se používal výpočet warp rychlosti, který neměl určenou horní hranici, ale po zjištění závislosti spotřeby energie na rychlosti, začalo se používat nynější určování warp rychlosti. V praxi se potvrdilo, že při udržování rychlosti o faktoru rovna jícímu se celému číslu, je energeticá náročnost menší, než při menších rychlostech o necelém warp faktoru. Rychlost je omezena faktorem Warp10, což je rychlost, při které se daný objekt nachází ve všech bodech vesmíru najednou, tak zvaná absolutní rychlost. Bylo jí dosaženo jednou, ale tato rychlost způsobí u živého organismu urychlení evolučního vývoje a proto nebyli provedeny další lety.
[editovat] Navigace
Cestování warpem vyžaduje přesné vypočtení optimální dráhy. Tato musí být nastavena tak, aby se loď pohybovala buď přímo, nebo po oblouku odpovídajícímu zvolené rychlosti. Ve warp poli, lze loď jen naklápět v ose směru letu. Směr letu lze měnit tak zvaným trasováním warp pole, což způsobuje zakřivení warp trajektorie a tím změnu směru letu. Maximální zakřivení trajektorie je určeno kinetickými zákony (tzn. hmotností, tvarem a rychlostí lodi) a při překročení této kritické hranice, dojde k vylétnutí lodě z warp pole což způsobí jeho kolaps a zničení lodě.
[editovat] Křížení a souběh warp polí
V případě výskytu více polí velice blízko sebe, se tato pole spojí v jedno větší. Při křížení warp polí vznikne uzel, který lze lokalizovat senzory, stejně jako další objekt pohybující se druhým warp polem. Díky tomuto, lze bezpečně předcházet kolizím při letech warpem. Toho se také využívá při soubojích ve warpu. Souběhem polí vznikne pole, ve kterém lze manévrovat dle výše uvedených zákonitostí (naklápět loď, zrychlovat/zpomalovat a nebo se pokusit pole přetrasovat, aby došlo k jeho roztržení) Tyto souboje jsou nebezpečné nejen kvůli nemožnosti plně využít manévrovací schopnosti lodě, ale i možností narazit do stěny warp pole, která způsobí destrukci lodě.
Pro potřeby ThetaFleet přednášky sepsali Hamish Alexander & John Kostak Mantikor
Pro potřeby Akademie Hvězdné Flotily Heavenward upravila --Lanna 22:44, 21. 9. 2007 (CEST)
