Představení třídy Akira
Z ThetaWiki
Podrobné specifikace lodi třídy Akira
PŘEDSTAVENÍ TŘÍDY AKIRA
Úkoly
V souladu s nařízeními Hvězdné flotily č. 902.3 a 914.5 o průzkumu, nařízením Hvězdné flotily o obraně č. 138.6, 141.1 a 154.7, a obecnou politikou Rady bezpečnosti Spojené federace planet, byly usntanoveny následující cíle pro nové lodě třídy Akira:
- Nahradit třídu lodí Excelsior, Ambassador a New Orleans jakožto primárních nástrojů pro obranu hlubokého vesmíru.
- Poskytnout mobilní platformu pro široké spektrum věděckých a kulturních výzkumných projektů.
- Poskytnout autonomní způsobilost pro vykonání Federační obranné, kulturní, vědecké a průzkumné politiky v hlubokém vesmíru a hraničních územích.
- Sloužit jako podpůrné plavidlo v dobách války a krizí.
- Poskytnout mobilní platformu pro testování a implementaci specifických úprav pro mise nebo nové technologie různého druhu.
Konstrukční statistiky
Délka: 464.43 metrů
Šířka: 316.67 metrů
Výška: 87.43 metrů
Hmotnost: 3,055,000 metrických tun
Nákladní kapacita: 47,254 metrických tun
Trup: Duranio-tritaniový, složený z mikrovláken, posílený ablativním pancířem na kritických místech.
Počet palub: Celkem 18, Obyvatelných 17.
Obecný přehled
Lodě třídy Akira vstoupily do služby roku 2364 a rychle se staly pýchou nové generace lodí Hvězdné flotily. Lodě třídy Akira jsou součástí nové politiky. Menší, rychlejší a manévrovatelnější lodě jsou potřeba ke zlepšení schopností HF a pokrytí rostoucích potřeb Federace.
Počáteční produkce třídy Akira začala v ASDB Integration Facility, New Aberdeen Fleetyards v systému Aldebaran. Poté byla rozšířena do loděnic Utopia Planitia u Marsu, kde ročně vstoupí do služby téměř 15 plavidel této třídy a také do nově renovovaného montážního zařízení na Denebu V a Atlasu V podél Antareských loděnic.
Na rozdíl od mnoha větších lodí z tohoto období, s možností oddělení talířové sekce, třída Akira se nedokáže rozdělit na dvě plavidla. Výsledkem je, že třída Akira nemá dvojitý trup, který může být viděn u tříd Excelsior, New Orleans, Galaxy a Ambasador.To znamená, že primární trup a sekundární trup již nejsou odděleny žádným „krkem“. Když bylo toto rozdělení primárního a sekundárního trupu zrušeno, umožnilo to třídě Akira hladší přechod z warpu do subprostoru. Také v důsledku tohoto designu byl povrch mezi oběma trupy plynule sestupný a zaoblený; vrchní středová část vystupuje nahoru v místech, kde jsou oba trupy spojeny. Konstrukce třídy Akira je velmi podobná staré plachetnici zvané Katamarán. Gondoly jsou paralelně umístěny podél hlavního trupu, které tak mohou být chráněny primárním a sekundárním generátorem štítů s minimální ztrátou efektivity.
Finální výzbroj pro tuto třídu byla dokončena během první vývojové fáze projektu a implementována na první plavidla v ASDB Facilities. Horšící se vztahy s Cardassiany a hrozící přítomnost Borgské invaze, přinutily HF, aby část nových lodí Akira vybavila více zbraněmi a silnějšími štíty. Ve výsledku byla třída Akira vybavena 15 torpédovými hlavněmi ve třech torpédometech rozptýlených kolem plavidla. [1 na zádi a 2 na přídi]
Kombinované přední / zadní torpédové komory se nacházejí podél vrchní zadní části trupu, v místě kde jsou propojeny oba nosníky nesoucí warpgondoly, zatímco další torpédomety jsou umístěny pod přídí lodi. Kombinací s phaserovým polem typu X je třída Akira těžce vyzbrojena a s hrubou palebnou sílou torpéd, může opětovat palbu torpédo za torpédem, stejně jako vychvalované torpédomety tříd Galaxy / Nebula.
Společně se třídou lodí Saber projektovanou, jako nástupce třídy Miranda, jakožto vnitřních „policejních“ patrol, a se třídou New Orleans, plní úlohu fregaty. To znamená omezení vědeckých zdrojů k zařazení této třídy do obranných složek Flotily. Třída Akira je vybavena hangárem, ze kterého může být vypuštěno 40 stíhačů typu Kaneda, což jí společně s její výzbrojí dává ohromující bojový potenciál.
Historie vývoje
Roku 2353 požadovalo velení HF po hlavních loděnicích plány pro nový těžký křižník, jako náhradu za lodě třídy Excelsior a Ambasador, které sloužily jako primární obranný nástroj Federace. Kontrakt byl udělen loděnicím v systému Aldebaran. Hvězdná flotila výslovně požadovala plavidlo menší, více vyzbrojené a snadněji konstruovatelné, než byla třída Ambasador, bez ztráty palebné síly a efektivity štítů.
Tato dohoda obsahovala nemalé požadavky, lodě třídy Ambasador byly v té době nejlépe vyzbrojené a bylo to největší plavidlo vůbec, dokud se nezačalo s produkcí třídy Galaxy.
První testování trupu, vývojovým týmem pojmenovaném USS Akira, se uskutečnilo v roce 2356. Základní rozdělení na jednotlivé úseky bylo dokončeno o dva roky později, kdy byly instalovány nosníky a gondoly warpmotorů. Díky jedinečnému řešení trupu, společně s rozmístěním palub, které bylo unikátní oproti třídám Ambasador, Merced, Excelsior a mnoha dalším plavidlům, bylo upuštěno od standardního Mark IV Impulse plant a Mlkinalis 8.5 M/ARA (jednotka reakce hmoty a antihmoty) použitých při vylepšeních třídy Excelsior a Merced (stejně jako tomu tak bude později u projektu Steamrunner). Akira dostala registr NX – 62497 a byla vypuštěna z Aldeberenských loděnic.
USS Spann NCC – 3995 [třída Excelsior] a USS Zachary NCC-2311 [třída Miranda] eskortovaly trup Akiry z doků do hlubokého vesmíru na zkoušky na jaře 2358. Akira však nedosáhla ani rychlosti warp 3. Z bezpečnostních důvodů opustili warp a Akira byla v nouzovém režimu dopravena zpět do loděnic na kontrolu. Simulace nedokázaly odhalit přesnou příčinu problému. Ani další dva testy ji nedokázaly odhalit, tudíž byl rozebrán trup a základní konstrukce prošla testováním.
Po této hloubkové kontrole odmítl designový tým projektu Akira designy M/ARA a impulsního pohonu od společnosti Consolidated Vision Inc a využil služeb firmy CFI. Po několika zátěžových testech však ani tento model warp jádra nebyl uspokojivý (později byl ovšem využit v projektu Steamrunner) a bylo rozhodnuto projekt Akira odložit.
Projekt byl obnoven po pěti letech, kdy pokročil technologický vývoj a nové technologie umožnily dokončení tohoto projektu. Nejdůležitějším byl nový reaktor hmoty a antihmoty TPG. Toto warp jádro bylo původně vyvíjeno pro třídu Galaxy, avšak s drobnými úpravami bylo instalováno na prototyp USS Akira. Společnost Theoretical propulsions vylepšila rozvody plasmy a navrhla netradiční umístěni warp jádra. Jádro bylo umístěno horizontálně, namísto klasické vertikální pozice. Výsledná konfigurace jádra eliminovala problémy s harmonickou frekvencí a navíc snížila spotřebu paliva o 5%.
Ke zvýšení bojeschopnosti třídy Akira, navrhl Alex Jeager, hlavní designér Yoyodoyn propulsion systems, přidat další torpédomet s pěti komorami. Umístil jej na vršek lodi a byl zaměřen na čelní střelbu. Toto dalo třídě Akira obrovskou palebnou sílu, která dokázala překonat štíty Cardassijského křižníku třídy Galor. S celkovým počtem 15ti torpédových komor, je Akira první třídou, která preferuje torpédové zbraně oproti phaserovým polím. Později byly phasery vylepšeny z typu VIII na typ X.
V roce 2363 NX – 62497 opustila zařízení New Aberdeenských loděnic kvůli konečným zkouškám impulsních motorů a dalším zátěžovým testům poblíž systému Wolf 359, doprovázena USS Ottawa NCC – 5299(třída Excelsior) a USS Unificiation NCC – 19995 ( třída Ambasador). Zátěžové testy dopadly dobře a Akira se vrátila do loděnic pro vnitřní vybavení a instalaci dalších systémů. Po úplném dokončení, prošla 15. března 2364 cvičným letem a 29. dubna 2364 dorazila do systému 001 k oficiálnímu vypuštění. USS Akira vstoupila do služby a její sesterská loď USS Bejing byla těsně před dokončením, navíc bylo v loděnicích připraveno k montáži dalších deset trupů.
Třída Akira se konstruovala v loděnicích New Aberdeen, Atlas V, Deneb V a v Balhinurském kosmodromu. K navýšení produkce byla výroba přesunuta do větších loděnic Utopia planitia a do loděnic na Antares V.
USS Akira a její sesterské lodě byly přiděleny do Neutrální zóny a podél hranic Federace s Cardassijskou říší. Akira byla preferována mnoha kapitány pro její spolehlivost a výdrž. V důsledku rostoucí hrozby Borgské invaze a napjatých vztahů mezi Federací a Cardassií, byly lodím třídy Akira přidělovány obranné úkoly. Později, vypuštěním stíhačů Kaneda, vybavených mikrofotonovými torpédy a phaserovými emitéry typu VI, vzrostly bojové a strategické schopnosti Akiry.
Když třída Excelsior začala ztrácet strategický význam a bylo jasné, že proti lodím Dominionu neobstojí, HF upravila kontrakt na produkci třídy Akira. Požadovala vylepšení zbraňových systémů proti hrozbě Dominionských plavidel. Produkce byla rozšířena do loděnic Copernicus a do nových částí loděnic New Aberdeen, kde se produkují dodnes. Bylo provedeno několik malých modifikací, včetně instalace programu EMH na ošetřovnu a přidání ablativního pancíře na gondoly warp motorů a zadní části trupu, což zvýšilo životaschopnost v boji.
Po válce byla většina útočných stíhačů z Akir přemístěna do orbitálních základen a nebo pozemních základen HF či spřátelených vlád. To mělo za následek rozšíření nákladového prostoru a také to dalo prostor pro nové laboratoře, čímž se Akira vyšvihla na přední místo mezi vědeckými plavidly; byla dvakrát levnější než Galaxy nebo Sovereign a také nepotřebovala tolik lidských zdrojů.
OVLÁDACÍ SYSTÉMY
Můstek
Obecný přehled: Veškeré primární ovládací systémy jsou řízeny z můstku, který se nachází v horní části hlavního trupu na palubě jedna. Můstek dohlíží na všechny primární operace mise a koordinuje práci ostatních oddělení.
Jedná se o velmi střeženou oblast; pouze osoby s bezpečnostním prověřením Beta-2 (čili důstojníci s hodností praporčík a vyšší) a autorizovaný personál můstku smí vstoupit.
Rozvržení můstku: Můstek třídy Akira je kombinací můstků z lodí třídy Sovereign a Intrepid. Centrální část můstku obsahuje křesla pro kapitána a další dva důstojníky, která jsou vybavena informačními displeji se širokou škálou využití. Kapitánské křeslo je oproti ostatním křeslům důstojníků vyvýšeno.
V přední části můstku je konzole navigačního důstojníka, který hledí na velikou hlavní obrazovku. Jeho konzole je kruhovitá, má téměř 180 stupňů.
Na čelní stěně můstku je velká hlavní obrazovka, která však není stále zapnutá, jako na většině lodí. Jedná se o plně holografický displej a když je vyptnutý, zobrazuje se čelní stěna můstku. Toto bylo navrženo kvůli syndromu Hvězdného pole, kdy bylo mnoho důstojníku hypnotizováno pohledem na prostor při warp rychlostech.
Vlevo, za centrální částí můstku, se nachází vyvýšená plošina s takticko – bezpečnostní konzolí. Není již umístěna přímo za kapitánským křeslem, jako je tomu například u třídy Galaxy, ale po levici kapitána.
Po jeho pravici se nachází konzole operační, designově shodná s takticko- bezpečnostní. Operační stanoviště má kvůli citlivým informacím stejné bezpečnostní protokoly jako jsou u konzole taktické.
Na zadní stěně můstku se nachází velký displej zobrazující důležité informace o rozvodu energie, poškození atd., které se zobrazují na průřezu lodi. Jedná se o velmi podobný displej jako je ve strojovně.
Po levé straně můstku je stanoviště vědeckého důstojníka, které je programovatelné pro různé funkce. Je rozděleno do dvou konzolí. První konzole je hlavní vědeckou konzolí, je propojena s počítači, bezpečnostní a operační konzolí.
Druhá konzole je plně programovatelná a může ji využívat jakýkoliv personál můstku (nejčastěji ji využívá zástupce hl. vědeckého důstojníka). Má přístup k údajům z navigačních a vědeckých senzorů. Může být také modifikována tak, aby spolupracovala s první vědeckou konzolí, ovšem většinou je využívána nezávisle.
Po pravé straně můstku se nachází inženýrská konzole. Mimo jiné zobrazuje malý průřez lodí, kde se inženýrovi zobrazují důležitá data, výstup warpového pole a impulsních motorů. Konzole je propojena s WPS (warpový pohonný systém) a IPS (impulsní pohonný systém). Většinou je tato konzole neobsazena.
Všechny konzole na můstku mají vstup do tzv. sub-konzole, kde se aktivuje autodestrukce lodi.
Na můstku jsou dva turbovýtahy, které umožňují přesun po Akiře. Je tam také únikový průlez, který spojuje můstek s druhou palubou. Na zadní straně můstku jsou dveře spojující můstek s konferenční místností.
Můstek nemá žádné únikové moduly, ty jsou až na třetí palubě. Výjimkou jsou dva moduly na palubě dvě, ovšem ty jsou vyhrazeny pro první čtyři důstojníky v pořadí velení. Ti se totiž evakuují až jako poslední.
Taktické oddělení
Nachází se na palubě 15. Jedná se o místo s omezeným přístupem. V tomto oddělení je lodní zbrojnice, vězení, pracovna hlavního taktického důstojníka, kontrola ovládání zbraní a zásobníky torpéd/sond.
Vězení: Přístup sem mají pouze osoby z bezpečnostního oddělení a velení lodi. Třída Akira má deset dvoumístných cel, které obsahují postel, skládací stolek, židli, toaletu a automat na vodu. Cely jsou zabezpečeny silovým polem úrovně 10, které je zabudováno v každém vchodu do cely.
Lodní zbrojnice: Je taktéž umístěna na 15. palubě. Ve dveřích je nainstalován emitor silového pole úrovně 10 a pouze personál s prověřením Alfa-3 má povolen vstup. Uvnitř se nachází pracovní oblast pro údržbu a opravu phaserů. Vyskytuje se zde dostatečný počet phaserů typu I a II pro celou posádku. Phaserové pušky typu III a nové kompresní pušky jsou také k dispozici, ovšem v omezeném počtu, zhruba pro 1/3 posádky.
Zásobník torpéd/sond: Jedná se o hlídanou oblast na palubě 9, určenou ke skladování neaktivovaných torpéd a sond typu I – VI. Jsou zde také veškeré komponenty pro výrobu a konečné sestavení nového fotonového torpéda. V místnosti je také nakládací zařízení, které nabíjí torpédomety.
Taktické informační centrum (TIC)
Toto je nervové centrum letových operací vesmírných stíhačů a krom jiného vyhodnocuje také informace získané ze senzorů stíhačů. Tato místnost je asi dvakrát větší než můstek a je během všech směn vždy plně obsazena a obvykle zde velí druhý důstojník.
TIC – obecný přehled: TIC přímo dohlíží na všechny primární a sekundární letové operace se stíhači Kaneda. Koordinuje pátrání a záchranné operace. Jedná se o oblast s vysokým stupněm zabezpečení. Vstoupit mohou pouze osoby s bezpečnostním prověřením Beta-1 a autorizovaný personál TIC.
Rozvržení TIC: Konfigurace TIC velmi připomíná operační centrum/můstek Hvězdné základny. V centrální části se nachází velký holografický displej viditelný ze všech částí TIC. Displej se ovládá dvěmi konzolami, které jsou podobné operační konzoli na můstku.Veškeré informace týkající se letových operací, informací rozvědky a podobně, mohou být zobrazeny právě na tomto displeji pomocí těchto dvou konzolí. Tato část představuje srdce TIC.
Přímo naproti holoobrazovce se nachází oddělení letových operací, které obsluhuje 8 důstojníků, kteří mají vizuální kontakt s letovou palubou, stíhači, raketoplány a dostávají také informace z vědecké konzole z můstku.
V levé částí TIC se nachází vyvýšená platforma, na které je takticko – bezpečnostní kontrolní stanoviště. Každá z konzolí je obsluhována dvěma důstojníky. Jejich úlohou je obeznamovat velitele TIC s cíli mise v bojových operacích.
V pravé částí se nachází také vyvýšená platforma s displejem zobrazujícím průřez Akirou a podávajícím informace o rozvodu energie a poškozeních. Jedná se o identický displej, který se nachází na můstku. Toto pracoviště může být omezeně konfigurováno pro letové operace, pokud je to potřeba.
Hlavní strojovna
Nachází se na 15. palubě a je to „srdce“ plavidla. Ze strojovny je možný přístup téměř do všech důležitých lodních systémů. Řídí se zde opravy, rozvod energie a provádí údržba.
Vstup do hlavní strojovny je zajištěn velkými vzduchotěsnými dveřmi na palubách 14, 15 a 16. V případě vnitřního či vnějšího ohrožení mohou být tyto dveře uzavřeny.
Na 15. palubě se nachází monitorovací prostor, kde se sledují různé lodní systémy. Nachází se zde také velký monitorovací displej, podobný jednomu na můstku a v TIC, který zobrazuje hlavní systémy lodi, rozvody energie atd. V místnosti, která se nachází ihned po levé ruce po příchodu do strojovny je tzv. "kulečníkový stůl", jedná se o stál na němž inženýr pohodlně vidí veškeré důležité informace o lodi.
Dále v monitorovací oblasti se nachází warp jádro a hlavní ovládací systém. Místnost kolem jádra je kruhovitého tvaru, čímž se ušetřil prostor uvnitř lodi. Po téměř celém obvodu místnosti jsou umístěny konzole pro inženýry a techniky. Také se zde nachází mnoho žebříků a přístupových panelů do Jeffreisových průlezů, vedoucích skrz na skrz lodí.
Pracovna hlavního inženýra se nalézá v pravé části strojovny a je vybavena diagnostickým stolem, montážním zařízením, malým replikátorem a konzolí s vestavěnou soukromou obrazovkou.
Hlavním zdrojem energie pro celou loď je warp jádro. V jeho reakční komoře probíhá reakce hmoty a antihmoty. Tento proces je neustále kontrolován, jelikož je velice důležitý pro chod lodi. Přístup k jádru je omezený předním portem pro dilithiové krystaly, stejně jako na druhé straně k vedením plasmy.
Kruhové patro je druhou úrovní hlavní strojovny na palubě 14. Dva malé výtahy pro jednu osobu, stejně jako žebřík na protější stěně, poskytují přístup k této plošině. Odtud jsou monitorovány impulsní motory a je tu ovládání fuzního reaktoru.
Nižší patro je pod hlavní strojovnou na 16. palubě. Nachází se zde mnoho replikátorů a konzolí, které slouží jako záložní pro případ výpadku na palubě 14. Opravářské týmy se nacházejí právě zde. Je zde také záložní počítačové jádro.
Přístupy do Jeffriesových průlezů se nachází na různých místech na všech třech podlažích strojovny.
Obvyklé osazenstvo strojovny čítá 20 inženýrů a 40 techniků. Během žlutého a červeného poplachu se tento stav navyšuje.
TAKTICKÉ SYSTÉMY
Phasery
Uspořádání phaserových polí: Dvě phaserová pole se nachází na vrchní části trupu. Táhnou se od můstku téměř do středu přední části talířové sekce. Obě pole se protínají. Dvě dolní phaserová pole se táhnou od zadní části trupu také do jeho středu přední části talířové sekce. Další dvě pole jsou na zadních křídlech a pokrývají zadní část palebného prostoru.
Typ phaserů: Třída Akira používá Phasery typu X. Každý phaserový emitor dokáže vystřelit stabilní paprsek phaserové energie šířící se rychlostí 0,986c (což je něco přes 182,520 mil za sekundu, čili téměř warp 1). Phaserová pole automaticky mění frekvenci a snaží se zachytit frekvenci štítů nepřítele, aby mohly prorazit skrz.
Výstupní výkon pahserů: Každé phaserové pole čerpá energii přímo z fuzních generátorů. Jednotlivě může každý miter typu X vypustit energii o výkonu 5.1 MW. Jakmile několik (nejčastěji dva) pálí najednou, během běžných palebných procedur, výsledky se sčítají a finální výkon phaserů je 10.2MW.
Dosah phaserového pole: Maximální efektivní dostřel je 300 000 kilometrů
Primární účel: Útok
Sekundární účel: Obrana proti stíhačům a plavidlům.
Torpédomety
Uspořádání: Akira disponuje třemi pevně zaměřenými odpalovači torpéd. Jeden se nachází přímo nad hlavním deflektorem, druhý na oblouku primárního trupu a třetí je zabudován v zadní části trupu. Tyto odpalovače jsou druhou generací odpalovačů torpéd, které jsou automatizované. Poprvé byly použity na lodích třídy New Orleans a Saber (později také na lodích třídy Excelsior, v rámci jejich druhého refitu). Každý z odpalovačů je vybaven pěti komorami, které umožňují Akiře vypálit až 15 torpéd v jedné slavě. Třetí generace těchto odpalovačů bude použita a lodích třídy Sovereign a Norway.
Typ: Photonové torpédo Mark XXV je schopné střelby podle vzorce, či nezávislé střelby. Každé torpédo je možné po odpálení z lodi nezávisle zamířit nebo nastavit detonaci po kontaktu s cílem, pokud bezpečnostní, zbraňový či TIC důstojník neurčí jinak.
Nosnost: Maximálně 375 torpéd
Dosah: Maximální efektivní dosah činí 3 000 000km
Primární účel: Útok
Sekundární účel: Obrana proti plavidlům
Štíty
Typ: Symetrické podprostorové pole gravitonů. Je téměř shodné se štíty na ostatních lodích. Leč krom automatické změny frekvence mění tyto štíty polaritu gravitonů k lepšímu zvládnutí náporu silnějších zbraní (např. neutrono-carbidové paprsky Tamarianských plavidel). Během souboje štíty odesílají data o tom, jaký typ zbraně a frekvence byl použit. Jakmile jsou tyto informace zpracovány taktickým důstojníkem, jsou štíty naprogramovány na stejnou frekvenci s útočící zbraní, ovšem s rozdílnou fází. Tato taktika velice zvyšuje efektivitu štítů.
Výstupní výkon: Na třídě Akira je šestnáct generátorů štítu. Každý produkuje 186MW. Ve výsledku je celková kapacita 2976MW. Během normálních bojových operací je aktivních deset ze šestnácti generátorů. Zbývajících šest slouží jako záložní. To znamená, že standardně má Akira výkon štítů 1860 MW. Energie pro napájení štítů je čerpána s warp jádra a z fůzních generátorů. Je-li potřeba, mohou být štíty dodatečně napájeny impulsními energetickými agregáty. štíty třídy Akira dokáží ochránit před 36% EM spektra (štíty třídy Galaxy pouze před 23%), což umožňuje technologie multifázového gravitonového proudění do štítů.
Dosah: Když jsou štíty vztyčeny, jsou kvůli úspoře energie velmi blízko plavidla – střední dosah štítů je deset metrů od trupu plavidla.
Hlavní úkol: Obrana proti nepřátelským silám, nebezpečné radiaci a mikrometeoritům
Sekundární úkol: Odrazit ohrožující plavidla.
POČÍTAČOVÉ SYSTÉMY
Počítačové jádro
Počet počítačových jader: Dvě; Hlavní počítačové jádro zabírá zadní prostory palub 7, 8 a 9. Druhé jádro (záložní) je mnohem menší než-li první a je umístěno v těsné blízkosti systémů řízení podpory života na palubě 16.
Typ: Zlepšená počítačová jádra, která se nalézají na lodích třídy Akira, jsou novější verze Isolineárních počítačových jader z lodí třídy Galaxy. Celý systém je napájen menším vedením přímo z warp jádra. Chlazení isolineárních obvodů je zajištěno regenerativní verzí chlazení na bázi kapalného dusíku, který byl vylepšen, aby lépe umožňoval odvádět hromadící se teplo pro takzvaný „Tichý chod“. Pro zadané úkoly se nároky na počítačová jádra zřídka kdy zvýší na 45-50% jejich celkové kapacity a úložného prostoru. Zbytek kapacity je vyhrazen pro různé úkoly vědecké, taktické nebo zpracování úkolů umělou inteligencí. Nebo pro zálohování dat v případě poškození jádra.
LCARS
LCARS je zkratka pro Library Computer Access and Retrieval System (běžné uživatelské rozhraní používané ve 24. století v počítačových systémech, založené na verbální, grafické a dotykové formě vydávání příkazů a získávání dat – input/output). Grafické rozhraní se přizpůsobí tak, aby získání informace nebo vydání příkazů bylo co nejjednodušší. Lodě třídy Akira využívají LCARS verze 5.2 se zvýšenou bezpečností, zvýšenou rychlostí a menší energetickou náročností, než-li předchozí verze systému.
Úrovně zabezpečení
Přístup do všech složek Hvězdné flotily je velmi přísně řízen. K zabránění nepovolaných přístupů a získávání důvěrných dat je instalován do všech počítačů na všech lodích standardní přístupový žebříček.
Všechny úrovně zabezpečení jsou také variabilní a dají se dle potřeby pozměnit. V některých určitých sekcích lodi jsou přístupová práva určena pouze pro autorizovaný personál. Tyto úrovně zabezpečení mohou být u každé jednotlivé osoby zvýšeny, sníženy nebo úplně odebrány nadřazeným příkazem.
Úrovně zabezpečení používané na lodích třídy Akira:
Úroveň 10 - Kapitán a vyšší
Úroveň 9 – První důstojník
Úroveň 8 – Vyšší důstojníci
Úroveň 7 - Důstojníci
Úroveň 6 – Mladší důstojníci
Úroveň 5 – Nižší důstojníci
Úroveň 4 – Řadoví důstojníci
Úroveň 3 – Nepověření členové posádky
Úroveň 2 - Civilisté
Úroveň 1 – Otevřený přístup (Pouze pro čtení)
Poznámka: Úroveň zabezpečení je možné měnit dle potřeby, a to jak trvale, tak dočasně.
Přístup do počítače je prováděn řadou rozpoznávacích procesů zahrnujících analýzu hlasu, snímaní obličeje atd., přesně podle předdefinovaných údajů každého uživatele, které se následně porovnají a přidělí příslušnou úroveň zabezpečení.
Univerzální překladač
Všechna plavidla ve Flotile mají k dispozici, a používají, takzvaný „Univerzální překladač“, který je uzpůsoben k verbálnímu překladu a umožňuje komunikaci s osobou mluvící jiným jazykem. Pokud je daný jazyk neznámý, tlumočník jej zanalyzuje a dle nastavených kritérií vygeneruje nejbližší možnou verzi (síť struktury) daného jazyka a umožní tak komunikaci i s osobami, jejichž jazyk nebyl doposud známý.
Univerzální překladač, nacházející se na palubě třídy Akira má ve své databázi uloženo přes 100 000 známých jazyků a nářečí ,včetně regionálních odlišností, a je schopen učit se novým.
POHONNÉ SYSTÉMY
Systém warpového pohonu
Typ: RamJet Mark I – standardní jednotka reakce hmoty a antihmoty
Standardní cestovní rychlost: Warp 7
Maximální rychlost: Warp 9.8 po 12 hodin
Systém impulsního pohonu
Typ: Standardní impulsní pohon, vyvinutý firmou HighMPact Propulsion. Výkon je srovnatelný s pohonem třídy Ambassador.
Výkon: Každý motor (v tomto případě dva) dokáže hnát třídu Akira rychlostmi v tzv. oblasti standardního impulsu. Rychlost je omezena maximálně do 0,25c (25% rychlosti světla), s tím, že každý motor pracuje maximálně o rychlosti 0,125c kvůli problému s dilatací času. Čtvrtinový impuls je stanoven na 0,0625c, poloviční je 0,125c a plný na 0,25c.
Trysky RCS
Typ: Standardní verze magnetohydrodynamických plynných trysek, identických s tryskami vyvinutými pro třídu Ambassador. K zajištění precizního pohybu je jich napříč trupem rozmístěno 24.
Výkon: Každá tryska dokáže vyprodukovat sílu o velikosti 4.2 milion Newtonů na jedno spuštění.
VYBAVENÍ A POMOCNÉ SYSTÉMY
Navigační deflektor
Hlavní deflektor je u třídy Akira standardně umístěn zespodu hlavního trupu. Je složený z molybdenio-duraniových panelů, poskládaných na tritaniové kostře. Deflektor může být manuálně nakloněn o 12 stupňů v jakémkoliv směru. Deflektor a štít, který jej chrání, jsou napájeni ze dvou malých gravitonových generátorů z paluby 17, kdy každý z těchto generátorů dokáže vygenerovat 128MW.
Vlečný paprsek
Typ: Multifázový gravitonový subprostorový paprsek užívaný k přímé manipulaci s objekty. Každý emitor je montován přímo na kostru trupu, kvůli snížení mechanického namáhání a inerciální nestabilitě.
Výkon: Kolem každého emitoru paprsku jsou zabudovány tři gravitonové generátory o výkonu 15 MW. Subprostorové pole generované kolem paprsku může uchopit objekt o velikosti 920metrů snížením gravitační konstanty uvnitř pole, což umožňuje snadnější manipulaci.
Dosah: Efektivní dosah se mění v závislosti na velikosti objektu a relativní rychlosti objektu. Pokud je tato rychlost 15m/s emitory vlečného paprsku mohou zachytit objekt o hmotnosti 116 380 000 000 metrických tun na minimální vzdálenost 2000 metrů. Na druhou stranu, objektem o stejné relativní rychlosti, ovšem o hmotnosti 1 metrické tuny, může být manipulováno na vzdálenost 30 000 km.
Primární účel: Držení či manipulace s objekty.
Sekundární účel: Taktický; posunutí nepřátelského plavidla proti jinému.
Transportní systém
Celkový počet systémů: 12
Osobní transportéry: 4 (transportní místnosti 1-4)
- Maximální přepravní hmotnost: 900kg
- Maximální dosah: 40 000km
- Maximální frekvence přenesených osob: 100 osob za hodinu (na každý transportér)
Nákladní transportéry: 4
- Maximální přepravní hmotnost: 800 metrických tun (neživé hmoty)
- Maximální množství živého nákladu: 1 metrická tuna
- Maximální frekvence přenesení: shodná s osobním transportérem (při nastavení na organický náklad)
Nouzové transportéry: 4 (užívají se pouze k odesílání)
- Maximální dosah: 15 000km (závisí na dostupné energii)
- Maximální frekvence odeslání: 200 osob za hodinu na jeden transportér
Komunikace
- Standardní komunikační dosah: 42 000 – 100 000km
- Standardní rychlost přenosu dat: 18,5 kiloquadů za sekundu
- Rychlost subprostorové komunikace: warp 9.9997
VĚDECKÉ SYSTÉMY A SYSTÉMY DÁLKOVÉHO PRŮZKUMU
Senzorové systémy
Senzory dlouhého dosahu a navigační senzory se nachází za hlavní deflektorem, aby se předešlo možnému senzorovému rušení. Palety bočních senzorů se nachází podél hrany lodi a poskytují informace ze všech možných vědeckých oblastí.
Především se zaměřují na níže uvedené:
- Astronomické jevy
- Planetární analýzy
- Analýza životních forem
- Skenování EM spektra
- Pasivní neutrinové skenování
- Narušení subprostorového pole (skenování zamaskovaných lodí)
- Tepelné změny
- Kvazi-hvězdný materiál
Každá senzorová paleta (celkem 24) může být upravena a překalibrována.
Senzor warpového proudění: Je to nezávislý snímač subprostorového gravitonového pole, umožňující lodím třídy Akira sledovat lodě ve vysokém warpu zaměřením víření, vytvářeného warpovým polem sledované lodi. Pak následuje obvyklé použití vícevzorového obrazového mapování.
Taktické senzory
Na lodích třídy Akira je 28 nezávislých taktických senzorů. Každý z nich se automaticky zaměřuje na přibližující se nepřátelské plavidlo. Taktickému důstojníkovi ohlásí vzdálenost plavidla, jeho poškození atd. Dokáží celkem slušně pracovat v mlhovině s částicovým prouděním, což doteď bylo nemožné.
Oddělení hvězdné kartografie
Laboratoř se nachází na 14. palubě a je napájena přímo ze strojovny. Veškeré informace směřují přímo na můstek a mohou být zobrazeny na jakékoliv obrazovce. Vedle laboratoře kartografie je pracovna hlavního vědeckého důstojníka.
Vědecké laboratoře
Třída Akira má celkem 20 laboratoří. Pět jich je na 4. palubě a sousedí s ošetřovnou, pět laboratoří je na 5. palubě, dvě malé na 14. palubě a tři multifunkční na palubě 6.
Na 4. palubě je pět fyzikálně – chemicko – biologických laboratoří, těchto pět může být konfigurováno pro lékařské potřeby. Deset laboratoří na 5. palubě jsou jakýmsi mixem, tři jsou určeny na přírodní vědy, jedna na analýzy cizích životních forem a jedna eugenická laboratoř. Na palubě 14 jsou dvě menší laboratoře, jedna astrofyzická/astrometrická a druhá náleží k mapování hvězd. Poslední tři laboratoře na 6. palubě jsou víceúčelové a mohou být zařízeny podle rozličných podmínek pro experimenty.
Sondy
Sonda je zařízení obsahující mnoho senzorového vybavení, které může být upraveno podle druhu mise, a může být vypuštěna z lodi pro bližší zkoumání vesmírných objektů.
Rozlišujeme devět různých typů sond, které mají rozdílné senzorové vybavení, sílu a výkon. Konstrukce sondy se skládá z lisovaného durania-tritania a lufia boronátu, s okny pro senzory z trojvrstevného transparentního aluminia. S připojením bojové hlavice se ze sondy stává fotonové torpédo.
Sondy jsou standardně vybavené nástroji pro detekci a analýzu EM a subprostorových pásem, organických a anorganických chemických sloučenin a atmosférického složení. Všech devět typů sond je uzpůsobeno k průletu atmosférou, ale pouze tří jsou schopné vzdušného manévrování a hladkého přistání na povrchu. Právě tyto tři sondy lze použít k pozemnímu průzkumu. Většinu sond je možné kontrolovat a navigovat z lodi do nebezpečného, nepřátelského nebo jinak, pro výsadkový tým, nehostinného prostředí.
Níže je uvedeno devět standardních sond:
Senzorová sonda třídy I
Dosah: 200,000Km
Limit delta-v: 0,5c
Pohonná jednotka: Směrový deuteriový mikrofúzní pohon
Senzory: Prostředky pro plnou EM/subprostorovou a mezihvězdnou chemickou analýzu
Telemetrie: 12 500 kanálů na 12 MW
Senzorová sonda třídy II
Dosah: 400,000Km
Limit delta-v: 0,65c
Pohonná jednotka: Směrový duteriový mikrofúzní pohon, s přídavnou deuteriovou pohonnou jednotkou
Senzory: Stejné vybavení jako u sondy třídy I spolu s přidáním zvýšeného dlouhého dosahu detektoru částic a obrazového systému
Telemetrie: 15 650 kanálů na 20 MW
Třída III - planetární sonda
Dosah: 1,200,000Km
Limit delta-v: 0,65c
Pohonná jednotka: Směrový deuteriový mikrofúzní pohon
Senzory: Široká škála pozemních a plynných senzorů, na palubě je i modul pro chemickou analýzu
Telemetrie: 13 250 kanálů na cca 15MW
Dodatky: Omezené vyztužení SIF trupu. Možnost hladkého přistání za účelem podpovrchových misí. Vydrží atmosférický tlak 450 barů. Omezená doba k pozemnímu výzkumu.
Třída IV - hvězdná sonda
Dosah: 3,500,000Km
Limit delta-v: 0,6c
Pohonná jednotka: Směrový deuteriový mikrofúzní pohon s přídavnou řídící cívkou a zvýšeným zdrojem deuteria
Senzory: Trojité nadstandardní hvězdné pole a částicové senzory a souprava pro hvězdnou atmosférickou analýzu
Telemetrie: 9 780 kanálů na 65 MW
Dodatky: Šest výpustných sond schopných odolat radiačnímu toku, vyvinuté pro nehvězdné energetické jevy
Třída V - průzkumná sonda středního dosahu
Dosah: 4 300,000,000Km
Limit delta-v: warp 2
Pohonná jednotka: dvou režimový motor, na bázi reakce hmoty a anithmoty, rozšířený během trvání impulzu a omezeně i po dobu trvání warpu
Senzory: Rozšířené systémy pro sběr a nahrávání dat. Plně automatické prováděcí a návratové systémy
Telemetrie: 6 320 kanálů na 2,5 MW
Dodatky: Schopnost vstupu do planetární atmosféry a měkkého přistání. Může být nastavena na bezpečnostní účely, přidáním volitelných senzorových sad protiopatření
Třída VI - komunikační sonda/nouzová bóje
Dosah: 4 300,000,000Km
Limit delta-v: 0,8c
Pohonná jednotka: Mikrofúzní pohon s vysokým výkonem
Senzory: Standardní vybavení
Telemetrie/komunikace: 9 720 kanálů RF a subprostorový transceiver operující na maximálním výkonu 350 megawattů, anténa s polem působnosti 360 stupňů, 0,0001 plošných sekund vysokopříjmového zaměřovacího rozlišení
Dodatky: Rozšířené zásoby deuteria pro výrobu energie pro transceiver a změny pohybu na planetární orbitě
Třída VII - sonda pro studium vzdálených kultur
Dosah: 450,000,000Km
Limit delta-v: warp 1,5
Pohonná jednotka: Dvojfázový motor na bázi reakce hmoty a antihmoty
Senzory: Systém pasivního sběru dat a subprostorový transceiver
Telemetrie: 1 050 kanálů na 0,5 MW
Dodatky: Použitelná pro civilizaci na technickém stupni vyspělosti III a vyšší. Maximální doba pozorování : 3,5 měsíce. Nízká molekulární nárazuvzdornost obalu
Třída VIII - warpová sonda středního dosahu
Dosah: 120 světelných let
Limit delta-v: warp 9
Pohonná jednotka: Motor pro udržení warpového pole vytvářeného reakcí hmoty a antihmoty; warp 9 udrží po 6,5 hodiny; magneto-hydrodynamické (MHD) zásobní čerpadlo pro senzory a subprostorový transceiver
Senzory: Standardní sada spolu s moduly na základě specifikace mise
Telemetrie: 4 550 kanálů na 300 MW
Dodatky: Užití se různí, od výzkumu vzdálených míst galaxie, až po mise včasného varování
Třída IX - warpová sonda dlouhého dosahu
Dosah: 760 světelných let
Limit delta-v: warp 9
Pohonná jednotka: Motor pro udržení warpového pole vytvářeného reakcí hmoty a antihmoty; warp 9 udrží po 12 hodin; doplňující palivové zásoby pro udržení warpu 8 po 14 dní
Senzory: Standardní sada spolu s moduly na základě specifikace mise
Telemetrie: 6 500 kanálů na 230 MW
Dodatky: Omezená kapacita využitelného zatížení; isolineární paměťový zásobník na 3 400 kiloquadů. Většinou se používá jako kapsle s naléhavými zprávami, vyslaná nejkratší cestou k nejbližší základně nebo k poslední známe pozici plavidla hvězdné flotily
PODPŮRNÉ SYSTÉMY POSÁDKY
Lékařské systémy
Ošetřovna: Na lodích třídy Akira se nachází jedna velká ošetřovna. Skládá se ze dvou oddělení intenzivní péče, laboratoře, sesterny, pracovny hlavního lékařského důstojníka, sálu pro léčbu v nulové gravitaci a zubařského oddělení. Kvůli novým protokolům HF byla veškerá lékařská zařízení vybavena všesměrovými holografickými diodami pro použití PZH.
Lodní poradce: Jeho pracovna se nachází poblíž lékařského oddělení. Poradce má k dispozici pracovnu propojenou se dvěma místnostmi pro terapii. V pracovně se nalézá počítač, monitor a replikátor. Poradce si může pracovnu vyzdobit jak uzná za vhodné. Místnost určená pro terapie jednotlivců je vybavená křesly a pohovkou. Dále místnost určenou pro skupinové terapie je vybavena několika křesly a pohovkami. Obě místnosti jsou přístupné z pracovny hlavního poradce.
Jestliže člen posádky prožije nějakou psychickou příhodu, která vyžaduje jeho izolaci od posádky, může tak být provedeno na ošetřovně na izolační jednotce, či jednotce intenzivní péče.
Ubytování posádky
Obecný přehled: Veškeré ubikace posádky (kromě CO, FO a SO) se nachází na palubách A, B, 2-5, 13-15 a 17. Individuální konfigurace vybavení je povolena pouze po uplynutí doby šesti měsíců.
Kajuty posádky: Standardní kajuta je zajištěna pro poddůstojníky a praporčíky. Tito lidé musí očekávat, že se budou o kajutu dělit s některým z dalších členů posádky. Poddůstojník s jiným poddůstojníkem a praporčík s jiným praporčíkem, kvůli prostorovým omezením na lodi. Po šesti měsících služby na lodi, jim je umožněno vzít si na palubu rodinu a je jim přidělena poněkud prostornější kajuta.
Ubytování zahrnuje 2 ložnice se standardní postelí, spojené obytným/pracovním prostorem. Ke každé ložnici je přidělena koupelna se sonickou sprchou. V obytném prostru se nachází holografická obrazovka a replikátor. Poddůstojníkům je povoleno vlastnit domácí mazlíčky.
Řadová posádka sdílí kajutu po čtyřech. Tyto kajuty zahrnují dvě ložnice, každou se dvěma oddělenými postelemi, spojené obytným/pracovním prostorem. Ke každé ložnici je přidělena koupelna se sonickou sprchou. V obytném prostru se nachází holografická obrazovka a replikátor.
Důstojnické kajuty: Personál HF s hodností podporučíka a vyšší mají kajutu pro sebe. Vedoucím oddělení a jejich zástupcům je zajištěna také samostatná kajuta. Vybavení kajut je standardní podle předpisů HF.
Kajuty výkonných důstojníků: Kapitán, FO a SO mají speciální kajuty na palubě dvě. Nachází se výše, protože tito důstojníci musí být blíže můstku v případě poplachu.
Tyto kajuty jsou luxusnější v porovnání s ostatními kajutami na lodi, s výjimkou kajut pro VIP a diplomaty. Kapitánova kajuta i kajuta prvního důstojníka je větší než standardní důstojnická kajuta a tento velký prostor v sobě zahrnuje : ložnice (s pěknou, péřovou postelí), užitný/pracovní prostor, koupelnu, replikátor jídla, sonickou sprchu, staromódní vodní sprchu, osobní holografickou obrazovku, potraviny pro domácího mazlíčka a dokonce místnost pro spaní v nulové gravitaci. Tyto kajuty jsou téměř stejné co do vybavení jako kajuty vyšších důstojníku na lodích třídy Galaxy.
VIP/diplomatické kajuty: Třída Akira je nástrojem Federace při jednání s cizími rasami. Hvězdná flotila zamýšlela používat lodě třídy Akira v diplomatických stycích a při potřebě přepravit nebo ubytovat důležité lidi, diplomaty nebo velvyslance.
Tyto kajuty se nacházejí na palubě 3 a zahrnují ložnici, prostorný užitný/pracovní prostor, osobní obrazovku, sónickou sprchu, vodní sprchu spolu s vanou, potraviny pro domácí mazlíčky, replikátor jídla, místnost pro spaní v nulové gravitaci. Ačkoliv jsou menší co do velikost vybavní , než například na lodcíh třídy Galaxy nebo novějšíxh třídy Norway, jsou značně lepší co do způsobilosti.
Prostředí v těchto kajutách může být okamžitě upraveno na typ H, K, L, N a N2.
Rekreační zařízení
Základní přehled: Lodě třídy Akira byly maximálně konstruovány pro taktické a vědecké účely. Avšak, je jasné, že stress může být během výzkumných misí hlubkoého vesmíru nesmírně nebezpečný, proto se na lodích třídy Akira taktéž nacházejí některá rekreační zařízení.
Holopaluby: Na Akiře jsou nainstalovány 2 standardní holosimulátory, oba na palubě 3.
Holomístnosti: Menší verze holopalub, projektovaná k individuálnímu použití. Dokáží to samé jako jejich větší bratranci, ovšem jsou méně detailní. Na palubě se jich nachází 8, všechny na druhé palubě.
Phaserová střelnice: Občas je jedinou cestou jak ventilovat stres phaserová puška. Střelnice je umístěna na 14. palubě. Stěny jsou vyrobeny z Duraniové slitiny. Smí se zde využívat všechny typy phaserových zbraní, maximálně však nastavené na stupeň 3.
Osoba se postaví doprostřed místnosti do kruhu, který jediný je osvětlený. Na stěnách se objevují barevné body, velké jako lidská pěst a střelec se je snaží zasáhnout. Po ukončení kola jsou výsledky vyhodnoceny lodním počítačem.
Střelnici také využívá bezpečnost k tréninku svých lidí. trénují individuálně, případně jako tým. V druhém případě je možné střelnici upravit podle různých scénářů pomocí systému VHD(všesměrové holografické diody).
Veškerý personál lodi je každých 6 měsíců testován ve střelbě z phaseru. celá posádka je trénována pro použití typu I a II. Bezpečnostní personál trénuje také s oběma verzemi standardní phaserové pušky typu III a novou kompresní phaserovou puškou.
Posilovna/tělocvična: Někteří členové hvězdné flotily nacházejí uvolnění od každodenních povinnosti v procvičování svého těla. Bezpečnostní oddělení běžně využívá těchto prostor. Zde se také pravidelně konají turnaje a závody.
Posilovna se nachází na palubě 16. K dispozici je veškeré vybavení pro kompletní procvičení celého těla; mohou zde být prováděny různé druhy cvičeni, ať už pozemská, klingonská, vulkánská ( není přeci logické nechat tělo atrofovat ), bajoranská, trillská nebo jakákoliv jiná.
Je zde také zápasnická matrace, která může být použita pro wrestling, boj, kick-box, nebo pro jakýkoliv druh osobního souboje . Jsou zde holo-projektory, na zdech a stropu, které vytvoří holografického protivníka ( pokud nenajdete nikoho k zápolení ). Počítač si ukládá strukturu vašeho útoku a obrany a tím nabývá znalostí vašeho způsobu boje a přizpůsobí k tomu svoji obranu. Každý člen posádky musí procházet fyzickým testem a osobním soubojem každých šest měsíců.
Je zde také držák zbraní pro boj tváří tvář, které se používají při tréninku. Znalosti o starodávných zbraní hvězdné flotily jsou k dispozici u bezpečnostního personálu Akiry. Phasery nejsou povoleny pro přílisné plýtvání energií. Všechny pozemské, klingonské, betazoidské, vullánské, bajoranské a ostatní neenergické zbraně jsou pro trénink dostupné.
Salónek
Veliký salónek se nachází v přední čísti paluby 15. Je zde velmi uvolňující a sympatická atmosféra. Je to jediné místo na lodi, kde se nehledí na hodnosti. Každý může zcela volně pronášet své názory, je to společenské centrum lodi.
Salónek obsahuje veliké množství rekreačních her a dalších různých věcí . 3-D šachy, kulečníkový stůl, stůl pro poker (s plně hologarfickými žetony a krupiérem), okna, kterým lze pozorovat vesmír, silně čalouněná sedadla a mnoho dalšího. Nachází se zde samozřejmě i bar s různými druhy alkoholických nápojů, jako chech'tluth, aldebaranská whiskey, saurianská brandy, Tzartak aperitiv a mnoho dalšího.
POMOCNÉ LETECKÉ SYSTÉMY
Letová paluba
Obecný přehled: Letová paluba nahradila klasické hangáry, kterými byla vybavena předcházející plavidla Federace. Toto oddělení disponuje zázemím pro nejmodernější raketoplány a runabouty, popřípadě také stíhače. Letová paluba je kontrolována a ovládána z kontrolní místnosti, nacházející se hned nalevo od turbovýtahu. Letová paluba obvykle obsahuje následující plavidla, která ovšem mohou být změněna dle požadavků mise:
- 6 člunů typu 18
- 2 raketoplány typu 6
- 2 raketoplány typu 7
- 4 runabouty třídy Danube
- 10 pracovních modulů třídy Sphinx
- 40 vesmírných podpůrných stíhačů třídy Kaneda
Podpůrná plavidla
Člun typ 18
Typ: Podsvětelné plavidlo středně krátkého dosahu
Kapacita: Dvě osoby; pilot a operační důstojník
Pohonná jednotka: Dva impulsní motory o výkonu 800 milicochranů, 4 trysky RCS, 4 sario-kredillové záložní baterie
- Rozměry:
- Délka: 4,5m
- Šířka: 3,1m
- Výška: 1,8m
Hmotnost: 1,12 metrických tun
Rychlost: 16 750 m/s
Výzbroj: tři phaserové emitery typu V
Toto plavidlo bylo vyvinuto v šedesátých letech 24. století. V odpověď se zvyšující se hrozbou konfliktů s různými vesmírnými silami hraničícími s Federací nebo jejím okolí, byl tento raketoplán navrhnut aby zvládl více silných úkolů, které ještě spadají do oblasti krátkodosahových raketoplánů. Dokonce, když je její mateřská loď pod útokem, je raketoplán typu 18 navrhnut tak, aby se mohl zapojit do bojové situace a dokonce může být použit jako únikové plavidlo, jestliže taková potřeba vyvstane. Chybějící warp jádro dělá z tohoto raketoplánu velmi chudou možnost cestování za hranicí několika miliónů kilometrů. Lodě tohoto typu jsou omezeně přiděleny do pohraničních hlídek a do lodí obrany, zahrnující třídy : Defiant, Sabre a Steamrunner.
Osobní raketoplán typ 6
Typ: Lehký warpový raketoplán krátkého dosahu
Kapacita: Dva členové posádky + 6 pasažérů
Pohonná jednotka: Jeden 50 cochranový warp motor, dva 750 milicochranové impulsní motory, čtyři trysky RCS
- Rozměry:
- Délka: 6.0m
- Šířka: 4.4m
- Výška:2.7m
Hmotnost: 3.38 metrických tun
Rychlost: warp 3
Výzbroj: Dva phaserové emitéry typ IV
Tento typ raketoplánu má v Hvězdné flotile širokého využití a teprve nedávno byl nahrazen raketoplánem typu 8, který je podobného designu. Na palubě je instalován transportér krátkého dosahu, kvůli snadnému nakládání jak nákladu, tak osob. Tento raketoplán je schopný atmosférického letu a přistání na povrchu planet. Tato plavidla se využívají v současnosti na všech středních a velkých plavidlech, stejně jako na základnách a stanicích.
Typ 6 je pravděpodobně jedna z neúspěšnějších konstrukcí a byl předlohou pro stavbu typu 8; 9 a 10.
Osobní raketoplán typ 7
Typ: Střední warpový raketoplán krátkého dosahu
Kapacita: Dva členové posádky + 6 pasažérů
Pohonná jednotka: Jeden 150 cochranový warp motor, dva 750 milicochranové impulsní motory, čtyři trysky RCS
- Rozměry:
- Délka: 8.5m
- Šířka: 3.6m
- Výška: 2.7m
Hmotnost: 3.96 metrických tun
Rychlost: warp 4
Výzbroj: Dva phaserové emitéry typ V
S rozšiřujícími se hranicemi Federace ve druhé polovině 24. století se zvýšila poptávka po raketoplánech schopných cestovat mezi planetami a stanicemi v nízkém warpu po několik týdnů. Typ 7 byl prvním krokem v tomto směru. K zajištění komfortu je raketoplán vybaven replikátorem a místnostmi na spaní. Přední a zadní místnosti jsou odděleny malou obytnou oblastí s pracovní stanicí a stolem. Zadní část se dá lehce přestavět a tím se dá zvýšit nákladní prostor. Díky transportéru se středním dosahem a možností atmosférického letu je typ 7 využíván stejně jako typ 6 na základnách a stanicích, stejně jako na středních a velkých plavidlech.
Pracovní modul Sphinx typ M1
Typ: Lehký pracovní manipulátor
Kapacita: Jedna osoba – pilot
Pohonná jednotka: Jeden mikrofúzní reaktor, čtyři trysky RCS
- Rozměry:
- Délka: 6.2m
- Šířka: 2.6m
- Výška: 2.5m
Hmotnost: 1.2 metrických tun
Rychlost: 2 000m/s
Výzbroj: žádná
Pracovní modul byl navržen k větší ruční kontrole rozmanitých funkcí, zahrnují dennodenní stavbu a opravy. S více nástroji než Work Bee, jsou M1A a M2A převážně používány k manipulaci s nosnými systémy během výstavby. Spinx MT3D je třetí variací tohoto robustního vzhledu a je obvykle používán k přenášení věcí z jedné strany stavby na druhou. Kromě toho, skupina MT3D jednotek může pracovat společně na tažení větších objektů do míst, zahrnující většinou lodě, kam se velké tahače nedostanou. Všechny tři typy využívají stejných základních systémů a jsou dostatečně malé, aby se vešli dovnitř nákladního raketoplánu typu 9A. všechny tři varianty pracovních modulů můžeme běžně nalézt ve federačních loděnicích, vesmírných stanicích a na velkých lodích hvězdné flotily.
Vesmírný podpůrný stíhač Kaneda
- Rozměry:
- Celková délka: 20.2m
- Celková šířka: 13.7m
- Celková výška: 5.4m
Rychlost: standardní nastavení impulsu: 0,25c
Výzbroj: 6 phaserových emitérů typu VI, mikro-fotonová torpéda, čtyři torpéda Mark XXV
Obecný přehled: Stíhač třídy Kaneda byl vyvinut roku 2368, deset let po spuštění runaboutů třídy Danube. Design stíhače byl právě na založen právě na třídě Danuše. I když HF využívala malé stíhače už dříve, všechno to byly upravené raketoplány nebo jiná malá pomocná plavidla.
Projekt Kaneda využívá konfiguraci impulsního pohonu, počítačového jádra a modulární konstrukci ze třídy Danube. Advanced Starship Design Bureau of Utopia Planitia rozhodl, že tyto komponenty budou začleněny do téměř stejné konstrukce jako je Danuše, jen o něco menší.
Stíhač ovládá dvoučlenná posádka, pilot a operační/zbraňový důstojník, kteří sedí vedle sebe. Přímo za pilotní kabinou se nachází impulsní motory, počítačové jádro, zásobníky mikro-torpéd, hlavní a záložní fúzní generátor, Primární phaserové generátory, štítový generátor a další důležité systémy. Stíhač je vyzbrojen dvěma odpalovači mikro-torpéd, které mohou nést 20 torpéd v zásobnících a také phaserovými emitéry typu VI vykrývajícími čelní a zadní palebný prostor. Ke zvýšení bojeschopnosti stroje proti velkým plavidlům, může být stíhač vybaven navíc čtýřmi fotonovými torpédy Mark XXV, které se umístí zespodu na trup stíhače.
LETOVÉ OPERACE TŘÍDY AKIRA
(bude později doplněno)
POHOTOVOSTNÍ OPERACE
Pohotovostní lékařské operace
V souladu s politikou Hvězdné flotily a lékařskými pohotovostními postupy Hvězdné flotily je 40% důstojníku a poddůstojníku trénováno k tomu, aby v případě nouze sloužili jako nouzový lékařský personál.
Vyhlídková místnost na palubě A společně s pokoji pro VIP/hosty na palubě B mohou sloužit jako nouzové oddělení intenzivní péče. Během 30ti minut je možné, je k tomuto účelu uzpůsobit. Dále letová paluba má 5 mobilních nemocnic, které mohou být rozloženy přímo tam, nebo transportovány do některého nákladního prostoru. Nákladový prostor 3 umožňuje nastavení prostředí na typ H, K nebo L. Veškerá zařízení jsou vybavena sadou pro zacházení s biologicky nebezpečným látkami, k minimalizaci možnosti nákazy posádky.
Únikové moduly
Vedle možnosti úniku raketoplánem, stíhačem, či transportérem, jsou únikové moduly primární únikovou možností. Akira jich nese celkem 100, schopných pojmout 8 členů posádky. Každý únikový modul má kompletní zásoby na šest měsíců. Všechny jsou vybaveny navigačními senzory, mikrotryskami a nouzovým podprostorovým komunikačním zařízením.
Záchranné a evakuační operace
Záchranné a evakuační operace spadají do těchto dvou kategorií; evakuace lodi, nebo záchrana a evakuace z planety, či jiného plavidla.
Záchranné scénáře:
Prostředky dostupné pro tyto účely na palubě třídy Akira zahrnují:
- Schopnost transportu 350 osob za hodinu díky osobním a nouzovým transportérům
- Dostupnost dvou raketoplánů typu 6 k okamžitému startu a všech dalších schopných odstartovat do hodiny. Celková kapacita všech těchto podpůrných plavidel se různí, ale v průměru dokáží přemístit 150 osob za hodinu z lodi na povrch planety, či naopak.
- Akira může ubytovat až 4500 uprchlíků, když se letová paluba a nákladní prostory upraví pro tyto potřeby.
- Možnost úpravy prostředí nákladního prostoru 3 na typ H, K nebo L pro případy potřeby nehumanoidních bytostí.
Evakuační scénáře
Prostředky dostupné pro tyto účely na palubě třídy Akira zahrnují:
- Schopnost transportu 350 osob za hodinu díky osobním a nouzovým transportérům
- Dostupnost dvou raketoplánů typu 6 k okamžitému startu a všech dalších schopných odstartovat do hodiny. Celková kapacita všech těchto podpůrných plavidel se různí, ale v průměru dokáží přemístit 150 osob za hodinu z lodi na povrch planety, či naopak.
- Protokoly také zahrnují využití únikových modulů.
- Skafandry umožňují evakuaci přímo do vesmírného prostoru. V tomto případě se personál může evakuovat přes vzduchové uzávěry, letovou palubu, nebo přes vnější propojení turbovýtahů. skafandry jsou u každého výstupního otvoru, společně s balíčky pro přežití, které také ve všech obyvatelných částech lodi.
- Mnoho vnějších oken je vyjímatelných, což také umožňuje uniknout. Ovšem pouze v případě ztráty atmosféry, ztráty energie a v případě, že obyvatelům jsou k dispozici skafandy.
Poděkování: Chtěl bych poděkovat Dagmar Krynki, Johnymu Angelovi a Atti Jääskeläinen za pomoc při překladu a úpravě výše uvedeného textu. DĚKUJI.
