Materiální vybavení sektoru 97
Z ThetaWiki
Následky nedávné války v sektoru jsou snad nejvíce markantní právě v oblasti jeho materiálního zabezpečení. Vyjma nové a velmi moderní základny Heavenward, kterou jako jediné zařízení financovala soukromá společnost, komunikačních a signálních bójí a flotily lodí zde nenaleznete takřka žádné pokrokovější zařízení, mnohá z nich již nesplňují nároky nebo jsou vážně poškozeny. Fungující materiál byl proto soustředěn v několika systémech v jižní oblasti. Jelikož Federace sama o sobě má pro své investice lukrativnější využití, renovace se sektor dočká až v nedohlednu.
Obsah |
Komplex Heavenward
Tento monumentální projekt a jeden z vrcholů současného federálního stavebnictví se nachází 2387 metrů pod hladinou oceánu, v jedné z geologicky nejstabilnějších oblastí Auberantus IV. Základna ve tvaru půlkopule je umístěna u paty několikasetmetrového útesu, který vytváří jakýsi „schod“ na oceánském dně. Průhledná půlkopule je 213 metrů vysoká a její průměr je 1 798 metrů. Podél útesu se do výšky 231 metrů potom vypíná vysoká hlavní budova, ke které je půlkopule „přilepena“. Nad jejím vrcholem se potom nachází dok pro přilétající raketoplány. Pod ochranou neprostupného, pevného, ale přesto průhledného materiálu kopule se vyskytuje na ploše víc než třech kilometru kilometrů několik dalších menších budov, zelené parky a také velké hlavní náměstí s parkem a fontánami. Přestože je v této hloubce už tma, zdroje světla umístěné těsně pod vrcholem kopule poskytují silný zdroj světla, a simulují tak cyklus dne a noci. Kopuli je v případě ohrožení možné zvenku uzavřít tritaniovým štítem s dvoucentimetrovou vrstvou ablativního pancíře.
Podmořská základna se skládá ze třech hlavních částí:
Tou první je velitelství Hvězdné Flotily pro sektor 97 a pobočka AHF. Tato část se nachází v hlavní budově základny, která se táhne podél útesu, o který se základna opírá. V terasovité budově o 35 podlažích se nachází kanceláře DSRF, SFI, NCID a dalších organizací HF, bezpečnostní stanice, velká nemocnice, vědecké laboratoře, pobočka AHF vybavená dvanácti simulátory, diplomatické centrum s kongresovým sálem až pro 3 000 osob a mnoho dalších zařízení. Také jsou zde umístěny objemné sklady, ve kterých je vybavení pro podporu celé flotily lodí v sektoru 97. Kapacita je však vyšší a základna by byla v případě potřeby schopna zásobovat i obrannou flotilu v případě války. V nevyšších patrech nad vrcholem průhledné kopule se nachází přistávací dok pro raketoplány. V suterénu je naopak celé technické zázemí, včetně antihmotového reaktoru, který dodává energii celé základně. Také se zde nachází velkolepě pojaté řídící centrum celé základny, velikostí srovnatelné s tím na SB McKinley. Odtud jsou řízeny veškeré operace uvnitř základny a také orbitální dokovací stanice. Z místní taktické konzole je také ovládán celý obranný systém základny, včetně orbitálních zbraňových platforem. Také je odsud možné řídit strategické operace v celém sektoru.
Druhá část základy je místní oceánografický institut, patřící ISC Corp. Jeho administrativní část se nalézá v druhé největší stavbě, sedmipatrové budově v oblasti pod kopulí, nicméně hlavní část institutu, velké laboratoře zabývající se různými vědními obory jsou umístěny v podzemí základny. To platí hlavně pro gigantická oceánská akvária, ve kterých zdejší vědci chovají více než 11 000 různých rostlin a živočichů, od malých rybek až po obry dosahující několika desítek metrů. V tomto zařízení pracují společně vědci Hvězdné Flotily, ti však jsou v menšině, a vědci civilní popřípadě přímo zaměstnanci ISC Corp.
Třetí část základny se nachází v několika desítkách menších samostatných budov v oblasti pod průhlednou kopulí. Zde se nachází civilní a ubytovací část komplexu Heavenward. Na ploše čtyřiceti hektarů zde můžeme nalézt obchodu, parky, restaurace, divadlo, koncertní sál a další zařízení, které neodmyslitelně patří ke každé hvězdné základně. Všemu vévodí téměř dvousetmetrové čtvercové centrální náměstí s parkem a fontánami. Geniálně vymyšlený světelný systém poskytuje téměř dokonalou iluzi pobytu pod širým nebem. Pohled vzhůru do hlubin oceánu je ještě zkrášlen silnými externími reflektory, které z této části základny Heavenward dělají zároveň největší akvárium ve Federaci.
Dok a servisní stanice Auberantus IV
Nová multifunkční dokovací orbitální stanice třídy auberantus je stejně jako podvodní základna Heavenward prvním počinem svého typu. Obíhá na stacionární orbitě Auberantus IV udržujíce pozici přesně nad oceánskou základnou. Díky tomu zde funguje unikátní systém přímého transportního spojení, kdy lidé mohou rychle přecházet sem a tam bez znovuzadávání souřadnic a bez přítomnosti transportního důstojníka pouhým vstupem na transportní plošinu. Díky tomu nemá orbitální stanice žádné vlastní ubytovací kapacity a předpokládá se, že se veškerý personál po skončení služby vrátí zpátky pod hladinu oceánu. Nejzajímavější je zde ovšem systém přeskupitelných doků, které umožňují kotvit celkem až sedmi lodím najednou a nebo naopak sloužit jako suchý dok pro generální opravy lodí všech velikostí včetně excaliburu. Přeskupení ramen doků přitom netrvá déle než pár minut. Základna nemá vlastní obranný systém a je zcela závislá na obranně Heavenwardu.
Těžební základna Auberantus I
Planeta Auberantus I je pozoruhodnou hříčkou přírody. Obrovská geologická aktivita, před několika tisíci let (tedy z geologického hlediska v podstatě včera) vyústila v obrovský sopečný výbuch, který měl za následek vyvržení celé 1/5 planety na vlastní oběžnou dráhu. Tento „kus“ nyní tvoří jediný měsíc planety. Po této události zůstalo také téměř obnaženo planetární žhavé jádro, což se ukázalo skvělou zprávou pro federální inženýry, vzhledem k tomu, že právě poblíž jádra se nacházejí bohaté zásoby dilithia. Přímo v trhlině byla proto postavena těžební stanice. Podmínky jsou sice velmi nehostinné a stanice je proto vybavena primárními a sekundárními štíty, k jejichž napájení je potřeba asi 90% energie, kterou dodává místní reaktor. V případě katastrofického selhání obou z nich se odhaduje, že by stanice byla téměř okamžitě zničena. Těžba je plně automatizována, přesto posádku tvoří asi 60 lidí. Čas od času jsou sem také „za trest“ posílání kadeti z AHF na Heavenwardu.
Pozorovací stanice na Auberantus III
Třetí planeta systému je z celé soustavy nepřátelštější. Třída M s kyslíko-dusíkovou atmosférou a vhodnou vzdáleností od obou sluncí ji přímo předurčuje k tomu, aby přímo kypěla životem. Obývá ji humanoidní civilizace čítající asi 500 milionů obyvatel a zalidňující všechny čtyři kontinenty. Civilizační úroveň ji zatím ovšem nepředurčuje k členství v komunitě národů cestujících vesmírem. Technologickou úroveň nejvyspělejších částí lze srovnávat se starověkem na planetě Zemi. Společně se začátkem projektu Heavenward vydala vědecká rada Federace povolení vybudovat na povrchu planety maskovanou pozorovací základnu a provádět také průzkum v terénu. Ve stanici ukryté ve skalách poblíž hlavního města, pod holografickým maskováním pracuje 14 stálých vědců, doplňovaných o pět kadetů na krátkodobých stážích. Pozorování teprve začalo, ale už nyní máme o místní civilizaci mnoho fascinujících informací.
Ostatní vybavení sektoru
Snad ještě vážnější následky než samotná proběhnuvší válka mělo na sektor 97 rozhodnutí korporace ISC o další neinvestici přislíbených prostředků na celou řadu dalších podpůrných stanic a systémů. Jelikož tato renovace neproběhla a Hvezdná Flotila nemá dostatek prostředků pro zlepšení stavu v pohraničním ne příliš významném sektoru, v oblasti se vytvořila podivná bipolarita. Základna Heavenward září jasem obklopena starým vysloužilý šrotem, o jehož funkčnosti lze spekulovat.
Retranslační automatické stanice typu CRS-4
Komunikační stanice jsou branou k mezisektorové komunikaci, jelikož dosah subprostorového rádia je přibližně v měřítku rozměrů běžných sektorů; se zvyšující vzdáleností je signál více a více degradován až na práh nerestaurovatelnosti. Pro navázání kontaktu s dalekými destinacemi využívá hlavní počítač základny či lodě komunikační protokol, jenž nosný signál převádí přes soustavu retranslační stanice rozmístěné po celém území Federace. Celá síť je velmi dobře navržena a každá z datových tepen je několikrát jištěna.
Retranslační stanice typu CRS-4 je 23 metrů dlouhý a 11 metrů široký válec s třemi výraznějšími zúženími pro upnutí dálkových vysílacích a přijímajících parabol antén. Stanice má tři paluby vždy o jedné místnosti pro údržbu a programování automatického systému, jenž samočinně příchozí signál zesiluje a přepošle správným směrem. Zařízení je vybaveno i dálkovým příkazovým terminálem, do něhož může vstupovat oprávněný člověk s prověřením 7 a vyšším. Stanice není vybavena žádnými zbraňovými systémy, pouze generátorem štítů spouštěných automaticky v případě ohrožení o výkonnosti XXX jaulů využívaným hlavně při náletů asteroidů a editorem vlečného paprsku určeného ke stejným účelům.
V sektoru 97 jsou umístěny tři tato zařízení, z čehož je pro udržení komunikace s ostatními sektory třeba minimálně jedné provozuschopné stanice. Jmenovitě jde o systémy Emulaci, Tymus a Boötis, vždy po jedné stanici spíše u okraje systému z důvodu nepříznivých rušivých faktorů poblíž hvězd.
Standardní navigační bóje a dálniční navigační uzly
Pro delší lety warpem je třeba po několika hodinách provést navigační kontroly, jež spočívají v přerušení letu a řádově desítky minut trvající přepočty linie warpové stopy a vývoje podporostorového kontinua, jelikož vždy přítomné subprostorové fluktuace a nedokonalá stabilita warp-pole deformují křivku letu, což ve větších rozměrech může vyvolat výrazné odchýlení od plánované trajektorie.
Tyto kontroly ovšem působí osádkám lodí obtíže a snižují komfort i rychlost přepravy. Proto jsou často využívané trasy opatřeny navigačními bójemi, které již s dostatečných předstihem indikují svou polohu a navádí plavidlo bezpečně po plánované trajektorii bez nutnosti provádět kontroly. Jejich další funkcí je navigační pre-sken, kdy po přijetí automatického subprostorového signálu od přibližující se lodi provede bóje kontroly za ni a loď po obdržení aktuálních přepočtů pouze vystoupí z warpu, provede obdržené korekce kurzu a opět se „engagne“. Dálniční navigační uzly pracují obdobně, jenom s větším dosahem a s vyšší výkonností umožňující spolu s technologií warpového koridoru dlouhodobé lety dokonce mírně převyšující maximální warpovou rychlost.
Navigační bóje jsou po sektoru rozmístěny jen na třech nejvyužívanějších trasách, a to jmenovitě mezi hvězdami: Izar – Auberantus prime, Auberantus prime – Emulari, Emulari – Izar.
Dálniční navigační uzly se nacházejí podél celé dálnice ústící v Boötis systém.
Obranné platformy třídy VI
Obranné platformy třídy IV. byly noční můrou inženýrů a designérů Hvězdné flotily. Požadavek na obranné plně automatizované platformy přišel v roce 2372, kdy započala zcela regulérně válka s Dominionem. Flotila stála před nutností dostat více bojeschopných lodí do bitevních oblastí, ale zároveň musela i nadále střežit prostory dál od bojových linií. Obranné platformy měly být východiskem.
Původním kritéria byla celkem 4: dostatečná palebná síla, dostatečná obrana, minimální náklady a rychle a snadno vyrobitelné. Už jen z tohoto bylo jasné, že daný projekt připraví buď komanda inženýrů o rozum, nebo budou kompromisy. Samotný název DATAS IV. (= defensive automatic tactical and assault station IV.) není přesným názvem. Jedná se o první obranné platformy své třídy. Aby bylo dosaženo lepších a rychlejších výsledků, pracovalo několik týmů na svých projektech, až z toho vznikl předchůdce DATAS III. jako kombinace svých nikdy nepostavených předchůdců. DATAS III. splňoval většinu podmínek, které na něj byly kladeny. To všechno ovšem na úkor značně namáhavé ovladatelnosti, manévrovatelnosti a do jisté míry by se dalo říci i na nesnadné údržbě.
Čas na projektování se krátil a díky velkým ztrátám hlavně v počátku války byl na projekt vyvíjen značný nátlak. První stanice typu DATAS III. byla spuštěna již v první polovině roku 2374, kdy byl zahájen její testovací provoz. I přes veškeré výše uvedené nepříjemnosti dostal projekt z nouze zelenou, protože se předpokládala další invaze Dominionu. DATAS III. se vyráběly hromadně a byla postupně nasazovány do méně významných bojem neohrožených oblastí.
Jak čas plynul, sama Flotila poznala, že mít obranné platformy na určitých místech je výhodnější než tam mít plavidla. Vládě se zase líbilo, že se nemusí stavět velmi nákladné hvězdné stanice jako součást obrany systému. Toto dalo dohromady požadavek na novější verzi DATAS III., tentokráte už ovšem za méně stresových podmínek. Válka s Dominionem skončila. Vědci, inženýři, technici a další důstojníci a civilisté se dali do projektování nové třídy obranných platforem. Výsledkem jejich 3leté práce je DATAS IV., nejmodernější obranná platforma Federace. Při jejím projektování byly použity poznatky z jiných konstrukcí, které se osvědčily již dříve. DATAS IV. tedy nese například zaměřovací a koordinační systém zbraní z lodí třídy Prométheus, energetický fúzní reaktor z třídy Sovereign a nenáročný systém štítů z lodí třídy Sabre. DATAS IV. však nejsou vyráběny hromadně nebo ve velkých sériích. Jejich umístění a hromadná výroba se zatím plánuje. Prozatím tedy platí, že DATAS IV. se vyrábí pouze pro předem ručená místa. Jedno z nich je i základna Hvězdné flotily na (jméno systému).
Specifikace
Typ: obranná platforma třídy IV.
Určení: obrana planetárních a jiných stacionárních objektů
Rok zahájení výroby: 2378
Výroba za rok: není přesně stanovena
Zbraňové vybavení:
Phasery: 3 phasery třídy X., výkon 12.000 TW
Torpédomety: 1 standardní kvantový torpédomet
Zásoba torpéd: 60 torpéd
Obrana:
Štíty: standardní systém štítů s výkonem 121.000 TJ
Strukturální integrita: nízký výkon
Pohon:
Impuls: 0,1c
Manévrovatelnost: třída 6 (extrémně manévrovatelné)
Monitorovací soustava VISION
Jako jedno z mála zařízení umístěných v severní části sektoru 97 je monitorovací soustava VISION. Tento typ je určen k rámcovým skenům velmi dalekého dosahu sahající až do vzdálenosti několika desítek světelných let, kde se již však rozlišení a kvalita snímaných údajů snižuje rychle exponenciálně. Zařízení je nainstalováno v systému Troth poblíž hranic Federace a pozorovací výseč je nasměrována do neznámého prostoru na sever jako předsunutá „hlídka“ Federální hranice.
Soustava se sestává z pěti oddělených částí, asi 1,4 kilometru dlouhých tyčí o průměru 0,8 metru. Přesná vzdálenost všech aparatur je měřena speciálními senzory a případné odchylky způsobené možnými fluktuacemi vyrovnává systém vlečných paprsků. Ve vnitřním obvodu válců jsou nainstalovány vysokokapacitní baterie zásobující energií v majoritním pohotovostním stavu výkonné procesory a operační systém. Ve zbylém vnitřním prostoru spočívá na dlouhé průběžné ose natočená necelý mikrometr silná vodivá ditritaniová folie, jež je v podstatě hlavním a nejdůležitějším článkem celého zařízení.
Při aktivaci monitorovacího systému, která může buď proběhnout manuálně z jakékoli základny v sektoru či pověřené lodi nebo automaticky jednou za 72 hodin, se mezi tyče natáhnou vlečnými paprsky všechny čtyři folie a vytvoří tak obří parabolickou anténu, jejíž vrchlík dosahuje průměru 4×502 kilometrů. Natáčecí rychlost vnitřní osy je 600 otáček za minutu a doba navíjení, při němž asistují i proměnná silová pole umožňující bezchybné natáčení folie, činí 11,5 hodiny, rozvíjení přibližně o šest hodin déle (propočet na požádání poskytne cmdr. Johnson ;-) ).
Hluboký vesmír 3 – DS 3
Deep Space 3 je pravděpodobně jediným technickým zařízením umístěným v systému Beinar. Z počátku sloužila tato federační stanice jako zřídka využívaná vědecká základna, popřípadě byla použita jako dějiště méně významných summitů či sportovních akcí. Co se týče vědecké činnosti, tak jediným, ale zato stěžejním zaměřením byl průzkum oblasti zvané „black cluster“ .
Z určitých vnitropolitických důvodů bylo admiralitou, na počátku roku 2372, rozhodnuto o stažení regulérní posádky ze stanice. Představitelé Flotily usoudili, že stanice s takovým umístěním, jako měla DS 3, je nerentabilní a finanční prostředky vynaložené na její provoz je možné lépe investovat. Po odsunu veškerého civilního personálu a většiny členů flotily na stanici zůstala osmičlenná, servisní skupina, jejímž úkolem bylo dohlížet nad celou stanicí, provádět udržovací opravy a v pravidolných intervalech se hlásit Velitelství Flotily. Z neznámých důvodů se však stanice přestala z ničeho nic hlásit. Proto Flotila vyslala loď USS Sanctuary, aby Deep Space 3 navštívila a zjistila, co způsobilo ztrátu spojení se stanicí.
USS Sanctuary byla ale uprostřed své cesty k DS3 převelena, protože právě došlo k Breenské invazi a obejvili se pro loď prioritnější úkoly.
Další loď, jenž byla vyslána ověřit stav DS3, se jmenovala USS Lantree-B, ale ani ta ke svému cíli nedorazila. Několik málo světelných let před stanicí, vinnou neznámé závady, došlo k přetížení warpjádra a kapitán byl nucen nařídit jeho nouzové vyhození. Plavidlo pak, neschopno nadsvételného pohonu, muselo vyčkat na svém místě na přílet vlečného plavidla, které pak provedlo odtah do nejbližších doků, protože škody způsobené incidentem byly tak velké, že nebylo možné provést nezbytné opravy a jednoduše připojit nové jádro.
Dosavadní snahou Flotily o kontaktování stanice bylo vyslání plavidla USS Sanctuary. Nikoho myslím nepřekvapí to, že ani tato loď stanice DS3 nedosáhla. Cestou na lodi došlo ke vzpouře, skupina loajální kapitánovi, spolu s ním, byla vysazena na neobydlené planetě a loď odletěla neznámo kam.
