Materiální vybavení
Z ThetaWiki
Následky nedávné války v sektoru jsou snad nejvíce markantní právě v oblasti jeho materiálního zabezpečení. Vyjma nové a velmi moderní základny Heavenward, kterou jako jediné zařízení financovala soukromá společnost, komunikačních a signálních bójí a flotily lodí zde nenaleznete takřka žádné pokrokovější zařízení, mnohá z nich již nesplňují nároky nebo jsou vážně poškozeny. Fungující materiál byl proto soustředěn v několika systémech v jižní oblasti. Jelikož Federace sama o sobě má pro své investice lukrativnější využití, renovace se sektor dočká až v nedohlednu.
Obsah |
[editovat] Komplex Heavenward
IN PROGRESS (Roco)
[editovat] Ostatní vybavení sektoru
Snad ještě vážnější následky než samotná proběhnuvší válka mělo na sektor 97 rozhodnutí korporace ISC o další neinvestici přislíbených prostředků na celou řadu dalších podpůrných stanic a systémů. Jelikož tato renovace neproběhla a Hvezdná Flotila nemá dostatek prostředků pro zlepšení stavu v pohraničním ne příliš významném sektoru, v oblasti se vytvořila podivná bipolarita. Základna Heavenward září jasem obklopena starým vysloužilý šrotem, o jehož funkčnosti lze spekulovat.
[editovat] Retranslační automatické stanice typu CRS-4
Komunikační stanice jsou branou k mezisektorové komunikaci, jelikož dosah subprostorového rádia je přibližně v měřítku rozměrů běžných sektorů; se zvyšující vzdáleností je signál více a více degradován až na práh nerestaurovatelnosti. Pro navázání kontaktu s dalekými destinacemi využívá hlavní počítač základny či lodě komunikační protokol, jenž nosný signál převádí přes soustavu retranslační stanice rozmístěné po celém území Federace. Celá síť je velmi dobře navržena a každá z datových tepen je několikrát jištěna.
Retranslační stanice typu CRS-4 je 23 metrů dlouhý a 11 metrů široký válec s třemi výraznějšími zúženími pro upnutí dálkových vysílacích a přijímajících parabol antén. Stanice má tři paluby vždy o jedné místnosti pro údržbu a programování automatického systému, jenž samočinně příchozí signál zesiluje a přepošle správným směrem. Zařízení je vybaveno i dálkovým příkazovým terminálem, do něhož může vstupovat oprávněný člověk s prověřením 7 a vyšším. Stanice není vybavena žádnými zbraňovými systémy, pouze generátorem štítů spouštěných automaticky v případě ohrožení o výkonnosti XXX jaulů využívaným hlavně při náletů asteroidů a editorem vlečného paprsku určeného ke stejným účelům.
V sektoru 97 jsou umístěny tři tato zařízení, z čehož je pro udržení komunikace s ostatními sektory třeba minimálně jedné provozuschopné stanice. Jmenovitě jde o systémy Emulaci, Tymus a Boötis, vždy po jedné stanici spíše u okraje systému z důvodu nepříznivých rušivých faktorů poblíž hvězd.
[editovat] Standardní navigační bóje a dálniční navigační uzly
Pro delší lety warpem je třeba po několika hodinách provést navigační kontroly, jež spočívají v přerušení letu a řádově desítky minut trvající přepočty linie warpové stopy a vývoje podporostorového kontinua, jelikož vždy přítomné subprostorové fluktuace a nedokonalá stabilita warp-pole deformují křivku letu, což ve větších rozměrech může vyvolat výrazné odchýlení od plánované trajektorie.
Tyto kontroly ovšem působí osádkám lodí obtíže a snižují komfort i rychlost přepravy. Proto jsou často využívané trasy opatřeny navigačními bójemi, které již s dostatečných předstihem indikují svou polohu a navádí plavidlo bezpečně po plánované trajektorii bez nutnosti provádět kontroly. Jejich další funkcí je navigační pre-sken, kdy po přijetí automatického subprostorového signálu od přibližující se lodi provede bóje kontroly za ni a loď po obdržení aktuálních přepočtů pouze vystoupí z warpu, provede obdržené korekce kurzu a opět se „engagne“. Dálniční navigační uzly pracují obdobně, jenom s větším dosahem a s vyšší výkonností umožňující spolu s technologií warpového koridoru dlouhodobé lety dokonce mírně převyšující maximální warpovou rychlost.
Navigační bóje jsou po sektoru rozmístěny jen na třech nejvyužívanějších trasách, a to jmenovitě mezi hvězdami: Izar – Auberantus prime, Auberantus prime – Emulari, Emulari – Izar.
Dálniční navigační uzly se nacházejí podél celé dálnice ústící v Boötis systém.
[editovat] Obranné platformy třídy VI
Obranné platformy třídy IV. byly noční můrou inženýrů a designérů Hvězdné flotily. Požadavek na obranné plně automatizované platformy přišel v roce 2372, kdy započala zcela regulérně válka s Dominionem. Flotila stála před nutností dostat více bojeschopných lodí do bitevních oblastí, ale zároveň musela i nadále střežit prostory dál od bojových linií. Obranné platformy měly být východiskem.
Původním kritéria byla celkem 4: dostatečná palebná síla, dostatečná obrana, minimální náklady a rychle a snadno vyrobitelné. Už jen z tohoto bylo jasné, že daný projekt připraví buď komanda inženýrů o rozum, nebo budou kompromisy. Samotný název DATAS IV. (= defensive automatic tactical and assault station IV.) není přesným názvem. Jedná se o první obranné platformy své třídy. Aby bylo dosaženo lepších a rychlejších výsledků, pracovalo několik týmů na svých projektech, až z toho vznikl předchůdce DATAS III. jako kombinace svých nikdy nepostavených předchůdců. DATAS III. splňoval většinu podmínek, které na něj byly kladeny. To všechno ovšem na úkor značně namáhavé ovladatelnosti, manévrovatelnosti a do jisté míry by se dalo říci i na nesnadné údržbě.
Čas na projektování se krátil a díky velkým ztrátám hlavně v počátku války byl na projekt vyvíjen značný nátlak. První stanice typu DATAS III. byla spuštěna již v první polovině roku 2374, kdy byl zahájen její testovací provoz. I přes veškeré výše uvedené nepříjemnosti dostal projekt z nouze zelenou, protože se předpokládala další invaze Dominionu. DATAS III. se vyráběly hromadně a byla postupně nasazovány do méně významných bojem neohrožených oblastí.
Jak čas plynul, sama Flotila poznala, že mít obranné platformy na určitých místech je výhodnější než tam mít plavidla. Vládě se zase líbilo, že se nemusí stavět velmi nákladné hvězdné stanice jako součást obrany systému. Toto dalo dohromady požadavek na novější verzi DATAS III., tentokráte už ovšem za méně stresových podmínek. Válka s Dominionem skončila. Vědci, inženýři, technici a další důstojníci a civilisté se dali do projektování nové třídy obranných platforem. Výsledkem jejich 3leté práce je DATAS IV., nejmodernější obranná platforma Federace. Při jejím projektování byly použity poznatky z jiných konstrukcí, které se osvědčily již dříve. DATAS IV. tedy nese například zaměřovací a koordinační systém zbraní z lodí třídy Prométheus, energetický fúzní reaktor z třídy Sovereign a nenáročný systém štítů z lodí třídy Sabre. DATAS IV. však nejsou vyráběny hromadně nebo ve velkých sériích. Jejich umístění a hromadná výroba se zatím plánuje. Prozatím tedy platí, že DATAS IV. se vyrábí pouze pro předem ručená místa. Jedno z nich je i základna Hvězdné flotily na (jméno systému).
Specifikace
Typ: obranná platforma třídy IV.
Určení: obrana planetárních a jiných stacionárních objektů
Rok zahájení výroby: 2378
Výroba za rok: není přesně stanovena
Zbraňové vybavení:
Phasery: 3 phasery třídy X., výkon 12.000 TW
Torpédomety: 1 standardní kvantový torpédomet
Zásoba torpéd: 60 torpéd
Obrana:
Štíty: standardní systém štítů s výkonem 121.000 TJ
Strukturální integrita: nízký výkon
Pohon:
Impuls: 0,1c
Manévrovatelnost: třída 6 (extrémně manévrovatelné)
[editovat] Monitorovací soustava VISION
Jako jedno z mála zařízení umístěných v severní části sektoru 97 je monitorovací soustava VISION. Tento typ je určen k rámcovým skenům velmi dalekého dosahu sahající až do vzdálenosti několika desítek světelných let, kde se již však rozlišení a kvalita snímaných údajů snižuje rychle exponenciálně. Zařízení je nainstalováno v systému Troth poblíž hranic Federace a pozorovací výseč je nasměrována do neznámého prostoru na sever jako předsunutá „hlídka“ Federální hranice.
Soustava se sestává z pěti oddělených částí, asi 1,4 kilometru dlouhých tyčí o průměru 0,8 metru. Přesná vzdálenost všech aparatur je měřena speciálními senzory a případné odchylky způsobené možnými fluktuacemi vyrovnává systém vlečných paprsků. Ve vnitřním obvodu válců jsou nainstalovány vysokokapacitní baterie zásobující energií v majoritním pohotovostním stavu výkonné procesory a operační systém. Ve zbylém vnitřním prostoru spočívá na dlouhé průběžné ose natočená necelý mikrometr silná vodivá ditritaniová folie, jež je v podstatě hlavním a nejdůležitějším článkem celého zařízení.
Při aktivaci monitorovacího systému, která může buď proběhnout manuálně z jakékoli základny v sektoru či pověřené lodi nebo automaticky jednou za 72 hodin, se mezi tyče natáhnou vlečnými paprsky všechny čtyři folie a vytvoří tak obří parabolickou anténu, jejíž vrchlík dosahuje průměru 4×502 kilometrů. Natáčecí rychlost vnitřní osy je 600 otáček za minutu a doba navíjení, při němž asistují i proměnná silová pole umožňující bezchybné natáčení folie, činí 11,5 hodiny, rozvíjení přibližně o šest hodin déle (propočet na požádání poskytne cmdr. Johnson ;-) ).
[editovat] Hluboký vesmír 3 – DS 3
IN PROGRESS (Thomas)
