Historie

Z ThetaWiki

[editovat] Obecný popis oblasti

Sektor 97 je hraniční oblastí severozápadní části Spojené Federace planet vzdálený od Slunce 97,4 světlených let. Neatraktivní lokace a sousedící rozsáhlé pusté neprobádané území na sever od hranic Federace a sousedství Velkého černého mračna ze sektoru udělaly provenční oblast mizivé důležitosti. Proto stejně jako většině periferních sektorů byly i tomuto rozšířeny administrativní rádius ze standardních dvaceti světelných let na třicet pět.

Sektor 97 obsahuje celkem čtrnáct správních systémů a jeden suverénní nazývaný Boötis se svou hlavní planetou Izar III, která se stala se svými třemi miliony obyvatel nejlidnatější kolonií a zároveň možná i z důvodu ústí warpového koridoru jedním ze dvou epicenter celé oblasti.

Ve vzdálenosti dvaceti tří světelných let od Izaru se nachází systém Auberantus, na jehož čtvrté planetě v podmořské základně sídlí velení Hvězdné Flotily pro tento sektor a další administrativní složky a instituce.

[editovat] Historie oblasti

Dějiny tohoto sektoru se začaly psát krátce po roku 2200 příchodem větší skupiny lidí, osadníků a vyděděnců rozhodnutých založit daleko od známé Federace kolonii, kde by mohli uplatnit v praxi svou vlastní představu řízení společnosti. Po dlouhých sto třiceti letech naprosté separace od zbytku světa vytvořili velkou autonomní samosprávu na třetí planetě u dvojhvězdy Izar. Jelikož o žádné z aktivit této kolonie nejsou zmínky, začíná pro federální úřady historie tohoto sektoru až vstupem tohoto světa, dnes nazývaného Boötis systém, do Spojené Federace planet roku 2331. Izařané ovládali v té době již dvě obyvatelné planety svého systému, ale jejich důležitost spočívala v dobré znalosti okolních mrtvých světů, kde stavěli mapovací stanice. Federace díky nim získala znalosti o tomto rozsáhlém území, které po desetiletí již dále neprohlubovala. Informace o hvězdných systémech v severní části sektoru pocházejí téměř výhradně z této doby. Kvůli nesourodosti, která se pozdějším podrobným průzkumem lukrativních „jižních“ oblastí začala výrazně projevovat, vznikla myšlená linie rozdělující sektor na dvě poloviny podle investic prostředků Federace na kultivaci území. Přestože se dnes správní úřady i flotila snaží o srovnání rozdílů, stále místní mluví o tak zvaném Severním a Jižním sektoru.

Přes všechna úsilí se sektor v třicátých letech kvůli bipolaritě rozvíjí pomalu, nejvyšší velení Hvězdné flotily se zdráhá podporovat tuto část u severních hranic, která není ničím výjimečná ani strategická, Izařané jsou silně apolitičtí, nesnášenliví vůči militarismu a snaží se limitovat zásahy Federace nejen do svého výsostného území, ale i do přilehlých oblastí, čímž nelogicky podporují jejich úpadek. Sektor začíná platit za odkladiště použitého materiálu, vysloužilých lodí a unavených velitelů. Pověst se marně a kontraproduktivně snaží zlepšit Výbor pro rozvoj periferie při Radě Federace a roku 2349 zajišťuje vytvoření další ferengské obchodní cesty, tentokrát vedoucí přes systémy Auberantus, Gratis a Boötis a dále se stáčející k sektorům na jih. Ferengské praktiky však narušují do té doby fungující mikroekonomiku a o jediné slibované provázání sektoru s okolními světy se začnou starat nelegální finanční organizace a černý obchod. Laxní velení v představenstvu sektoru spolu s guvernéry v důchodovém věku nereaguje na integrační krizi a obyvatelé jsou nuceni zvyknout si na dlouhá léta stagnace a rozpadu.

Dynamiku a zájem ústředních území Federace částečně akcentuje roku 2360 začátek výstavby warpového koridoru, jenž měl podle prvních plánů ústit do sektoru 98, avšak právě kvůli žalostnému skomírání jeho sousedství je plánovací oddělení pověřeno naprojektovat dálnici přímo k Izaru. Po zprovoznění tohoto důležitého komunikačního prostředku umožňující prolétajícím lodím nevykonávat navigační kontroly i během dlouhých letů a přiblížit se výrazněji ke kritické cestovní rychlosti bez rizika poškození jádra se stává Izar povinnou zastávkou každé lodi směřující severozápadním směrem. Šedesátá léta panují zde ve znamení počínajícího rozvoje.

Sektor začíná upoutávat pozornost nejen oficiálních institucí, ale ve stejné míře i civilistů. Velké černé mračno se těší první rozsáhlejší mapovací akci, stejně tak i systémy severu sektoru. Dochází k třetímu diplomatickému kontaktu s Breeny, jenž končí bohužel neúspěchem. V důležitém roce 2366 se mění velení sektoru a zároveň i jeho sídlo – dochází k přesunu většiny úřadů na stanici typu rozměrově redukované StarBase 173 či 375 situované u třetí planety soustavy Izar. Se svým průměrem přes 600 metrů povyšuje tento systém na významnější diplomatický i strategický opěrný bod. Slavnostního otevření stanice se účastnil i kapitán J. L. Picard. Počínají lepší časy. Kolonie čítá dva miliony obyvatel. Na pět let.

Celní kontrola ferengské obchodní cesty, její regulace, posílení flotily i modernizace DeepSpace 3 za hranicemi Federace byly jedním z posledních projevů sílícího vlivu sektoru 97. Roku 2371 začíná dominionská válka a pozornost Federace se obrací směrem k vyzbrojení lodí a sestavení obranných flotil. Zprvu se zdá, že tento hraniční sektor bude zcela mimo hlavní dění, avšak s rokem 2374, kdy naprosto znenadání přicházejí do hry i Breenská konfederace, se tato oblast stává přímo frontální zónou. Drtivá početní i technologická převaha umožnila agresorům zdevastovat během prvních tří měsíců, během nichž nedokázala Hvězdná Flotila nijak výrazně zasáhnout, většinu stanic a vybavení sektoru. Katastrofální porážka centrální StarBase následujícího měsíce znamenala naprostou a nezpochybnitelnou nadvládu Breenské konfederace a vytlačení všech federálních akcí mimo sektor. Podařilo se včas evakuovat valnou většinu federálních úředníků i důstojníků flotily, transportní lodě pro civilisty avšak dorazily příliš pozdě. Nastává hegemonie děsu a destrukce.

O necelý rok později jsou spojeneckými silami vytlačeni i Breenové z federálního území a jejich okupace končí. První a nepřipravení návštěvníci sektoru – stoupenci osmnácté a dvacáté flotily jsou přímo ochromeni mírou devastace, kterou mohli v tomto ještě nedávno tak dynamickém území pozorovat. Zničené je téměř vše, civilní obyvatelstvo prožilo ztráty okolo čtvrt milionu obyvatel, jelikož se četně angažovali v partyzánských akcích. Centrální StarBase byla zničena, pravděpodobně autodestrukcí, při ústupu, dvojí dobíjení sektoru nepřežila ani žádná z podpůrných stanic.

Po konci války začaly ve zpustošeném sektoru práce na znovunastolení operativnosti a funkceschopnosti všech tehdejších složek. Do roku 2380 byla restaurována a renovována většina podstatného vybavení kolonie na Izaru III, byly opět zbudovány retranslační stanice a signalizační bóje, uschopněna multifunkční dokovací stanice, jež posloužila v jedné ze svých mutací také jako provizorní suché doky. Velitelství sektoru bylo přesunuto dočasně do ústředního města na Izaru III, jeho zastoupení naplnilo pouze několik pověřených úředníků snažících se udržet současnou krizi na stabilizované úrovni. Z kolonie znovu prchají desetitisíce obyvatel zatíženi vidinou opakující se historie. Nastává další masivní exodus.

Koncem roku 2380 přilétá k provizornímu sídlu velícího štábu loď plná výjimečných architektů a předních designérů Federace vedených geniálním konstruktérem doktorem Eduardem Samuelim. Přichází s epochálním projektem vybudovat první rozsáhlou hvězdnou základnu dva kilometry pod hladinou - na dvě oceánu čtvrté planety v systému Auberantus. Strategické výhody komplexu proti eventuelní další invazi jsou stejně nesporné jako její přínosy na poli vědy. Práce začínají do jednoho měsíce.

Píše se rok 2381 a stará ferengská obchodní trasa je obnovena v upravené trajektorii vedoucí přímo přes právě realizovanou centrální základnu, kde diplomatickým úsilím opřeným na domnělých „nenahraditelných ztrátách na majetku i stycích Ferengské aliance“ způsobených v sektoru během breenského střetu Spojenou Federací planet získávají Ferengové privilegium majoritních dodávek surovin k její stavbě. O dva měsíce později zaplňují titulní strany předních federálních žurnálů zprávy o údajné většinové investiční účasti jisté velké soukromé společnosti na financování projektu výstavby základny. Jako zdroj je spekulována ferengská ambasáda, která tento krok činí z důvodu nedodržení určitých důvěrných dohod mezi Ferengskou Aliancí a Federací. Hvězdná Flotila čelí velkému tlaku ze strany médií i Rady Federace. A mlží.

Během několika týdnů se o celou situaci začínají zajímat reprezentanti okolních mocností ucítivše slabinu, jež by byla možná rozdmýchat do velkých rozměrů; Diplomatický sbor Rady Federace zasahuje a snaží se udržet Hvězdné Flotile i samotné Federaci čistý štít. Reakce přichází okamžitě.

Generální tajemník představenstva Interstellar Scientific Constructions Corporation na své tiskové konferenci uvádí svou společnost jako čelního investora projektu StarBase Heavenward, jak zní jeho pracovní název. Najevo vychází skutečný rozpočet realizace, který dosahuje astronomických částek, ISC Corp. ospravedlňuje utajení své působnosti eventuelními kontraproduktivními zásahy konkurence, jež by se takto unikátní projekt pokoušela zdiskreditovat, a argumentuje tezí, že Hvězdná Flotila by nikdy od Rady Federace nezískala tak velké prostředky k vybudování naprosto jedinečného a všem stranám prospěšného komplexu. Veřejnost je zneklidněna nezvyklým počínáním Flotily, avšak není natolik rozhořčena, jak média i velvyslanci očekávali. Tlak ustupuje.

Počátkem roku 2382 přichází druhá šoková rána, kdy při rutinním průzkumu okolí naráží USS Excelsior na velmi dlouhý pás breenského minového pole pocházející ještě z dob války, jenž zasahuje také do zcela západní části systému Auberantus. ISC Corp. je šokována tímto objevem a v plamenných projevech týkající se této aféry vystupují slova jako „kardinální nezodpovědnost Flotily“, „arogance čelních představitelů našich partnerů“, „porušení základních ustanovení vzájemné smlouvy“. Dochází k četným jednáním, které rychle končí rozvázáním všech zbylých kontraktů mezi Hvězdnou Flotilou a ISC Corp. Komplex Heavenward bude jako jediné ze sedmi zařízení, jenž byly pro sektor 97 projektovány, financován až do samého konce, účast na realizaci ostatních stanic a materiálního zajištění společnost s okamžitou platností ruší. Jako kompromisní sankce ze strany Flotily bylo nakonec uloženo pro ISC Corp. privilegium přiřadit na stanici vlastního úředníka, jenž by měl v otázkách jejího běžného provozu určité kompetence. Společnost téhož měsíce do sektoru vysílá mgr. Roberta Łatowskiho, generálního odloučeného sekretáře ISC Corp.

Historii oblasti uzavírá převelení kontraadmirála Johna Smithe do sektoru 97 a jeho ustanovení zde nejvyšším reprezentantem Hvězdné Flotily. V kuloárech Admirality se šeptá, že právě on má udržet vliv obří korporace v sektoru na uzdě. Admirál Smith výzvu přijímá.